31. ledna 2009  |  Cecil  |  1 025 480 678x / 1x

Stěhování

Jednoho dne panička přinesla domů několik krabic. To byla paráda. Postupně jsem je anektoval, okupoval, obydloval a zkoušel, ve které se lépe spí. Vždy a neomylně jsem byl objeven a následně z každé vyhozen a místo milého kocourka tam panička dávala věci ze skříní. Myslel jsem, že mi dělá nové pelíšky, nebo snad vlčici? Věci rozbitné, které přežily naše válečné i mírové hry, balila panička do papírů, keré jsem ji poctivě pomáhal trhat a muchlat, a strkala je místo mě do krabic. Asi za tři dny byla doma hromada zavázaných krabic, a protože v žádná nezbyla pro mě, usadil jsem se úplně nahoru. To, že vytvořily lavinu, která zavalila vlčici, za to přece žádný mamutčerný nemůže. Měla mu panička nějakou věnovat, z lásky, a nechat ji radši v nejspodnějším patře.
Asi za trest jsem byl strčen do batohu a bohužel se mi nepodařilo dostat se svépomocí ven, i když jsem se o to usilovně snažil a při tom kvílel hlasem podvedeného spakovaného a vezeného kocouře. A to tak, že celou dobu, než jsem byl milostivě osvobozen.
„Tak tady budeme teď bydlet! Zavelela panička. Ale to už jsem seděl na hromadě krabic, které se přemístily zároveň se mnou, paničkou, vlčicí a Trapitelem starším. Preventivně jsem obhlídl nové území a ... usnul jsem v první prázdné krabici.

Foto: Tak jsme si žili s vlčicí v novém domově.

Sdílejte!  |  O sdílení

Matýsek z Kočičí naděje  13. prosince 2011 20:34

Malý kocour s velkým psem a taková pohodová dvojice!