Lovecká sezóna

Nazdar kočičačky a kočičáci. Tak nevím, jestli si mám postěžovat nebo pochvalovat. No, posuďte sami... Náš klidný domov, přizpůsobený pohodlí chlupáčů, vedený mou osobou, s dvojnohým služebnictvem, bezednou miskou (to jsem převzal z obchodu Mňaukea), topením, tekoucí vodou, zahradou a bazénem se náhle změnil v divočinu, australskou poušť a lovecký revír. Vzduch se tetelil horkem, slunce vypalovalo do kožíšku ornamenty, větřík přinášel pach stresované kořisti, horký písek hřál a vrzal pod tlapkami, nad hlavou se slétali supi s očekáváním zbytků mé hostiny... No dobře, tak přeháním, ale jen trošičku. Znáte to, není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu. Jednoho poklidného odpoledne jsem odpočíval ve stínu nízkého křoví... ééé... na sedačce - samozřejmě jedním okem furt ve střehu, protože v divočině nemůžete tvrdě usnout, to už byste se totiž nemuseli probudit. Najednou se to stalo, v polospánku jsem zahlédl rychlý pohyb, NĚCO proběhlo kolem mě! Moje smysly již lehce otupělé luxusem se najednou probudily a já chytl stopu a vydal se za tou příšerou. Bylo to šupinaté, mělo to ostny, nohy a ocas. Nevím, co to bylo, ale matně si vzpomínám, že jsem se jednou koukal s kámoškou na televizi a tam bylo něco podobného, co sežralo kozu, a říkali tomu mňauranosaurus nebo tyranosaurus nebo tak nějak. Toto teda bylo menší, asi to bylo ještě mládě, to však nijak nezmenšuje moji odvahu. Takže příšera doběhla na kraj sedačky, ja za ní, příšera skočila ze sedačky, já za ní, ale asi jsem to blbě vyměřil a přeskočil jsem ji a než jsem se otočil, abych dokončil útok, příšeru dorazil, zadávil a rozcupoval, skočila mezi nás kámoška. Chytla příšeru... asi mě ji chce přidržet, aby zas neutekla... ale néééé, ona ji zvedá... kam ji neséééé? To je moje kořist, já si ji našel! A teď si ji zadáví kámoška, rozcupuje ji a všechna sláva bude její. Ale co to dělá, proč to hladí a pusinkuje? Jo, Ozák... ten Ozák... z toho terárka v pokoji, jo? Neškodná ještěrka, jo? Že granule mám v misce, jo? No to vím, ale zpestření by neškodilo, že jo? Tak nic, no, Ozák zmizel, písek a poušť se rozplynuly, slunce zalezlo, to prý svítil lustr. Ale nevadí, já si počkám, Ozák se venčí pravidelně, příště si skok líp vypočítám, musím ho zlikvidovat dřív, než vyroste a začne žrát kočky, kde by totiž tady ve městě brali kozy, že jo? S pozdravem lovu zdar, Daník

Sdílejte!  |  O sdílení

5 komentářů

Reklama
Reklama