Paní domu

Kočky, už je to měsíc, co bydlím u Anetky. Řeknu vám, z kraje to nebylo vůbec jednoduché. Anetka tu totiž bydlí už přes rok a myslí si, že je paní bytu. Asi to byl pro ni strašný šok, když mě panička přinesla. Nejdřív probodla pohledem mě a pak paničku, paničce navíc řekla, že je zrádce a že se od ní do konce života nenechá pohladit. Poté odešla trucovat do boudičky, ze které celý den a noc nevylezla. Mně to až tak nevadilo, alespoň jsem se v noci přitulila k paničce, přeci jen mi bylo trochu smutno po mé bývalé rodině. Ráno Anetka vylezla, nasupeně si sedla naproti mně (viz foto) a zcela evidentně mi dávala najevo, že mám okamžitě vypadnout. To mě ani nenapadlo, jenže Anetka je trochu větší, tak jsem se raději uklidila na židli. A představte si, vztekle ke mně došla a začala mě z pod židle fackovat. Ta kočka nemá úroveň! Ještě, že se ji panička snažila uklidnit. A ona zasyčela i na ni! Tak to bylo hodně zlé. Už jsem začínala mít strach, že se se mnou nevyrovná, Britka jedna namyšlená. Panička ji nakonec trochu ukonejšila oblíbeným pamlskem, ale přesto Anetka uraženě odplula zpět trucovat do boudičky. V pohodě rozhodně nebyla, moc nežrala a dokonce ze stresu zvracela. Panička z toho byla taky pěkně nervózní. A já jsem se bála, že mě snad vrátí zpátky. Naštěstí se to postupně začalo uklidňovat. Anetka se sice ještě nějaký čas chovala velmi studeně a odměřeně vůči člověčákům a mě občas profackla, ale časem se zlepšilo i to. Dnes je určitě ráda, že má doma kamarádku, tedy alespoň doufám, protože stále dává najevo, že paní je tu ona.
Vaše Aretka

Sdílejte!  |  O sdílení

3 komentáře

Reklama
Reklama