Soutěže a hry

My kočičáci jsme velmi soutěživě a hravě založení tvorové. Vůbec není pravda, co se o nás píše, že většinou jen spíme. No, ale když panička o víkendu vyhlásí soutěž „kdo dýl vydrží v posteli“, tak dost často vyhraji, to je fakt. Ale jinak většinu soutěží a her vymýšlíme s Anetkou my.
Anetce se vydařila hra na „Telecom“. Neustále obcházela linku jako mlsný kocour, teda pardon, kočka. Panička jí orlím zrakem sledovala a hrozila: „Nééé, že tam skočíš, já tě vidím!“ ale jen co se panička chvilku nedívala, Anetka hup tam. Pak na paničku hodila vítězoslavný pohled a pokud se jí podařilo sednout si na utěrku, tak ji sebeuspokojení jen čišelo z kukadel. Paničku brzo omrzelo hulákat na ni, ať dá laskavě ten svůj chlupatý zadek okamžitě dolů, takže když teď mládě zavolá: „Mamííí, Anetka je na lince!“ tak panička jen odpoví: „Tak ať si volá.“ Tento souboj Anetka jednoznačně vyhrála, panička rezignovala. Má to jednu nevýhodu: když panička vytáhne masičko z mrazáku, tak ho dá nahoru na ledničku. To je snad jediné místo, kam Anetka zatím nevyskočí. Vždycky pak smutně sedíme na odpočívadle, upřeně hledíme nahoru a nasáváme vůni. Kdyby Anetka byla pes, tak na tu ledničku určitě vyje.
Další hra dopadla nerozhodně: Anetčiným velkým nepřítelem byla záclona v kuchyni. Vždycky na ni zamňučela, ale potvora se ani nepohnula. Tak se Anetka snažila záclonu posunout. To se paničce moc nelíbilo. A ještě míň se jí líbilo, že i mě začalo bavit věšet se na záclonu. Tak jednoho krásného dne panička prohlásila, že se nebude pořád rozčilovat a normálně záclonu sundala! No, my máme po srandě a panička zase nemá záclonu.
Anetka je ve hrách fakt dost dobrá. Nejvíc paničku dostane, když si ji vyčíhne a nečekaně na ni zaútočí. To se pak panička lekne a remcá, že ji jednou z ní trefí šlak.
V čem Anetku opravdu obdivuji, je skok na stůl. Nemyslím ledajaký skok, to umí každý kočičák. Když paničce přijde návštěva, tak si představte, kočky, skočí úplně přesně na stůl mezi dvě skleničky a nic nevylije! Jen si někdy trochu namočí ocas a při tom očichá, jakou příchuť mají brambůrky. S tím ocáskem se to občas stane i mně, když panička po ránu pije kafe. Ale poslední dobou panička pije raději kafe u linky ve stoje. Nechápu proč.
Disciplině skok mezi předměty jsem se už od Anetky skoro naučila. Obzvláště skok na okno mezi květináče. A jsem v tom dobrá, zatím jsem neměla žádnou nehodu na rozdíl od Anetky. Ale to už je fakt dávno, co ten květináč shodila.
No, kočky, ale na rovinu, úplně nejlepší ze všeho je kočkování. Jen co panička a mládě odejdou, začne čurbes. Panička by řekla, že se jí v bytě honí stádo slonů. Řeknu vám, taková honička kolem celého bytu, to dá zabrat. Ale ty zákeřné podlahy v kuchyni a předsíni, kde dostáváme smyk, to je zrada. Díky za koberce. Tam se občas pereme, tedy kočkujeme, až chlupy lítají. Panička pak přijde z práce, nechápavě kroutí hlavou a ptá se nás, co jsme tam proboha dělaly. Nechápu proč, ale vytáhne pak takovou příšernou věc, která strašně hučí. Okamžitě s Anetkou bereme roha a dobře se někam schováme.
Kočičáci, zatím ahoj! Vaše Aretka

Sdílejte!  |  O sdílení

2 komentáře

Reklama
Reklama