Jak se bránil očkování

Nastal čtvrtek 17. února 2005, kdy měly jít obě naše kočičky na přeočkování. A protože páník zapomněl předvídat a při shánění kočiček nezavřel "schovávačky", pěkně si to s Tulískem užili.

Tulísek totiž předvídavý je, a tak jakmile viděl, že Micinka mizí v baťohu a páník v ložnici, kde je uložená přepravka, na nic nečekal. První skrýš ale nebyla nic moc, v pokojíčku pod postelí ho páník brzy našel. Zatímco se ale soukal za ním pod postel, Tulísek si vzpomněl na svou osvědčenou skrýš a šup tam! Chvíli měl štěstí, protože páník nejdřív prohledal celý byt, než se šel podívat, jestli náhodou nebude nasoukaný v koupelně pod vanou. Ani po rozsvícení ho ale neviděl, no ale baterka to jistila - ještě že mají kočičky ty svoje úžasné svítící oči :o)

Nalezení Tulíska byla jedna věc, ta druhá, těžší, byla dostat ho odtud. Nějaké hole vůbec nepomáhaly. Páník je ale vynalézavý, strčil pod vanu hadici z vysavače a pustil ho. To bylo na chudáka Tulíska moc. Nedobrovolně opustil úkryt, nebyl ale až tak mrštný, a tak byl konečně lapen.

A tak byl Tulísek přece jen nakonec oočkován...