Perný život kocouře Jimmyho

Zdravím, kočky a kocouři,
dozvěděl jsem se, že si můj nový brácha začal psát deníček. V tom případě nesmím být pozadu a začal jsem si ho taky psát. Když si může stěžovat on, tak proč ne já?
Prý si stěžuje na to, že jsem obluda, to není pravda, já jsem moc hezký kocour. No, ale když on je takový prcek, tak se nesmí divit, jsem 5krát větší než on.
Věc se má tak, koukal jsem na něj zlostně, to je jasné, že jo? No řekněte, kdyby k vám prskli nějakého cizího kocoura, jak by jste se na něj tvářili? Byl jsem překvapen, hrozně překvapen. Nemohl jsem to pochopit, moje drahé dvojnožkyně. A přitáhli dalšího kocoura. Tohle je přeci mé království, ne? Jak si vůbec mohli dovolit donést sem něco tak příšerného jako je ten protivně uřvaný Cipajs? Jsem naštvaný a uražený. Byl jsem jim tak věrný, překousával jsem i to, že mě pořád tahali jako kočka koťata, nechal jsem se tahat na vodítku ven mezi ty prašivé psy a dokonce jsem byl i hodný na mojí paní doktorku. A oni mi za mou věrnost udělali tohle? Musím se dělit o postel. Pořád se cpe k mé misce na jídlo a pije z mé misky s vodičkou. Za to jsem mu počůral záchůdek, a chodím tam pořád, svůj si nechávám čistý.
Nejhorší je, že se s tím musím smířit, ale proč? Proč zrovna já? Nemůžu to stále pochopit. A tak ho pořád honím a mlátím ho. Je to sranda, pořád přede mnou utíká, má ze mě respekt. Ale je pravda, že když si lehne ke mně, tak mě umí hezky zahřát. Už jsem ho naučil, jak má startovat na vetřelce, a naučil jsem ho i pózu ke startu. Učí se celkem rychle. Možná ho budu mít rád. Stále jsem z toho uplně rozčarovaný, mám ho přijmout za bráchu, nebo ne?

Sdílejte!  |  O sdílení

8 komentářů

Reklama
Reklama