Zase ten příšerný budík. Všechny se protahujeme. Snad mě panička pomazlí. Kousek popolezu, mělo by ji to napadnout. Přece si nemyslí, že se budu zvedat já. Jo, naštěstí se ke mně natáhne a polechtá mě pod krčkem a za ouškem.
Panička vstává a začíná každodenní ranní procedura. Vylezu na odpočívadlo a všechno to se shora pozoruji. Pěkně počkám, až panička se vykoupe, vypije kafe, vstane a donese mi až pod čumáček vylízat kelímek od jogurtu, který měla ke snídani. Ha, teď se panička nedívá, tak rychle prohnat Anetku, aby jí bylo jasné, kdo je tu šéf. Chuďato, je trochu mokrá, jak spadla do vany, ale já jsem holt šelma a paní domu. Za ty bílé chlupy fakt nemůžu, nějak z Aretky vypadly samy, když jsem ji přátelsky objímala kolem krku. Jen nechápu, proč na mě hned syčela.
Ne, že bych byla líná. Já jsem jen rozvážná. Vždy důkladně zvážím každý krok či skok. Jen skok na linku mi problém nedělá. Panička už je pryč, tak jdu na to, velmi rozvážně všechno očichám, co kdyby náhodou. Zase nezapomněla ani kousek hovězího, ach jo :-(. Tak to bude nejlepší jít si lehnout. Jsem celá nadřená. Představte si, že se mi taky občas stává, že takto jdu, jdu a nejednou mi upadne tělo, jak jsem znavená. Většinou mezi dveřmi nebo tam, kde hodně překážím. No co, já odpočívám, tak ať mě obejdou.
Tak si pěkně spinkám, a co to? Venku se setmělo, vidím nějaké blesky, slyším nějaké rány :-(. Rychle se schovat. Zrovna přišla panička, ani ji nejdu přivítat jako obvykle, jsem pěkně v bezpečí před tím rámusem. Panička mě volá a hledá a já ani muk. Pak mě konečně najde a začne se smát: „Anetko, tady pod umyvadlem za košem na prádlo tě bouřka určitě nenajde!“ Snad má pravdu.
Konečně klid. Panička chystá mláděti večeři, Aretka ji hypnotizuje pohledem. Jdu jí pomoct, Aretce. Sedíme jako dvě hrdličky a zavrtáváme do paničky pronikavé pohledy. Konečně to paničku napadne a dá nám něco do misky. Brr, kuřecí, to snad nemyslí vážně! A ještě z misky, to je úroveň :-(. Vracím se na bidýlko. Já si pěkně počkám na svoje hovězí a krmit do tlamičky, prosím!
To už je zase večer, panička se dívá s mládětem a Aretkou na televizi. Zhodnotím to pohledem, Aretka si s nimi hraje, pche, to nemá úroveň. Pěkně si odpluji na odpočívadlo. Ale jsem tady samotná. Tak to tedy ne! Mňau, pojďte si ke mně! Mňau, já chci pohladit! Cože? Prý "Aneto, nefňágej pořád, kdo to má poslouchat!" Mňau, podrbat za ouškem, teď hned! Mňau, pojďte si ke mně! Prý "mám zvednout tlustý chlupatý zadek a jít za nima." Tak to přehnali, uvidíme, kdo to dýl vydrží. Mňau, pojďte si ke mně! Mňau, podrbat pod krčkem! Mňau! Zase jsem vyhrála, už jde :-). Trošku zavrním, ať má panička radost, a nastavuji hlavičku na pohlazení. Prý jsem nemožná kočka. To nám říká pořád. Jak si nás rozmazlila, takové nás má.
Pěkný den přeje Anetka
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?