Mňauky čičiny a kocouřové,
jsem krásný kocour domácí, to přeci víte. A tak není divu, že u nás je venčení pouze balkónové. A já jsem za to moc rád. Měl jsem hotové deprese z toho, že musím chodit po počůrané trávě od těch prašivých psů. To jsem ještě chodil venku na vodítku. Teď už nemusím a mám své krásné ťapinky stále čisté. A když ne, mňoukám v koupelně, aby mi panička opláchla pacinky. Mám moc rád vodu. Dokonce se i rád koupu. Ale o tom jsem vám nechtěl psát. Jak říkám, venčení je na balkóně. Mám moc rád balkón. Bydlíme v 6. patře (panička to říkala do takové věci, do které mluví, když někdo zazvoní, to když nikdo nevěděl, kde bydlíme, a měli jet tou jezdící věcí, která nesmyslně jezdí nahoru a dolů). Je to super vyhlídka na tom balkóně. Máme tam takové krásně barevné věci, které jsou čím dál větší a kolem toho poletuje spousta vetřelců. Od malinkatých až po veliké. Tam učím Cipajze lovit a zabíjet. Jenže je ještě hodně malej, tak může na balkón jen pod dohledem dvojnožkyň. Mamka říká, že by mohl spadnout dolů, já si myslím, že není takovej ňouma, aby skočil z takové výšky. I když je pravda, že když vidí vetřelce, tak se nezná a hnedka po něm skáče hlava nehlava. To JÁ, já si dávám bacha. Vím kam můžu a kam už ne. Mám totiž jinak závratě. To se pak se mnou točí celý svět a musím couvat.
Když je krásně a teploučko, svítí nám na balkón skoro celý den sluníčko. Sluníčko mám moc rád, a tak si lehnu do koše na prádlo a opaluju se (číči na zlatou letí). To se mi pak mamky smějí, abych se prý náhodou neupekl.
Ale zrovna dneska jsem se taky tak pěkně vyhřejval a Cipajz lovil. Občas jsem po očku na něj mrknul. Je celkem dobrej. Jenže je ještě pořádně nechytí. Ale myslím si, že je to možná i tím, že mu mamky zakazují se připližovat k zábradlí. To je samé "Cípisku ne-e, mohl bys spadnout. Cipísku nelez tam, uklouznou ti pacinky." No a takhle mu pořád něco zakazujou. A prý že já jsem rozmazlenej... mňau...
No, tak jsem se tam tak zase opaloval a najednou PRÁÁÁÁSSSSK, zbystřil jsem. A nic, tak jsem si zase lehnul a po chvilce zase, PRÁÁÁÁSSSSK, ty jo, to už jsem měl celkem nahnáno, tak jsem tak splašeně koukal, co se děje. A pochvilkách se to opakovalo a bylo to čím dál silnější. Tak jsem rychle hledal bráchu. A paničky se mohly utlouct smíchy. Pak mi to došlo, to je to, čemu mamky říkají "BOOOUUUŘKA". Já se bouřky bojím, to je vždycky za mnou ohnivá čára a nestíhám ani vybírat zatáčky. No nikdy nevíte, co se stane, že jo? Ale brácha nic. On se vyhřejval na stoličce na balkóně, mňau, teda vyhřejval, koukal se na dělníky (naproti nám opravujou panelák). A pokaždé, když prásklo, tak jsem se utíkal schovat do koupelny mezi pračku a zeď. Tam se nebojím, tam jsem uplně totálně v bezpečí. Ale brácha niiic. On tam pořád ležel. A paničky ho pořád hladily a říkaly: "ten Jimmy je ale posera, viď? To ty jsi hotovej hrdina." No, hrdina prej. Ale pak jsem si řekl, že je opravdu hrdina. Vůbec se nebál... Je prostě dobrej, a akční, já jsem prej lenochod. No ale, řekněte, nač se honit? Prostě pohoda, klídek, ne? On je ještě mimino, to já, koukám po kočkách a zabývám se péčí o kožíšek. On mezi tím si chytá a honí svůj dlouhatánskej ocásek. To je celej on, prostě brácha hrdina... :)
Mňau číči a kocouřové :)
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?