Zaregistrovat se 
Přitlapkovat se
Přitlapkovat se
10. 6. 2009
Jsem bystrej kocour. Nic mi neunikne. Neuniklo mi, že na stromě u terasy dozrály míčky. Na fotbal. Taky mi neuniklo, že roky usilovné výchovy holky nesou konečně své ovoce. Odvedl jsem dobrou práci. Je vycvičená dobře. Holka. Stačí, abych na terase významně oznámil, že chci míček. Holka mi ho sundá ze stromu. Hodí. Míč se kutálí. Letím za ním. Přihrávka levou packou. Přihrávka pravou. Brilantní zpracování míčku oběma tlapami. Odkop. Míč se kutálí. Kocour za míčem. Míč za truhlík. Kocour za truhlík. Holka za kocourem. Zas má v ruce ten bleskací nesmysl. Prý fotodokumentace. TSS!! Kdyby mi radši přihrála. Vydávám pokyn. Jsem radostnej kocour. Holka je vycvičená víc než dobře! Okamžitě pokyn uposlechne. Přihrává. Míč letí. Jdu po něm. Výkop! Míč nabírá rychlost. Kocour taky. Kruci! Kruci! Aktivuji brzdný systém. Dobrzdím těsně před skleněným zábradlím. Mohl jsem být rozplácnutej kocour. Míč neaktivuje brzdný systém. Letí. Proletí škvírou pod zábradlím terasy. Pokračuje volným pádem. Aktivuji zraková čidla na maximum a míč sleduji. Aktivuji také sluchová čidla. Jsem udivenej kocour. Proč zrovna v kritické chvíli odlevitování mého třešňového míčku holka plánuje pečení drůbeže? Asi mi holka lahodnou pečínkou chce vynahradit zklamání ze ztráty sportovního náčiní. Proč by jinak zmiňovala troubu a nějakou husu čučící do flašky??
19. 6. 2009 13:00
HA!! Jsem pozornej kocour. Nic mi neunikne. Neunikl mi známý zvuk. Z pokoje. Letěl jsem tam. Nemýlil jsem se! Byla tam. Zase!! Taška. Velká. Cestovní. Zajásal jsem. Když minule mne prostřední holka zmátla, zradila a zmizla sama, tak teď už konečně! Přesouváme se na chalupu. Bude střecha! Bříza! Řeka! Jiřinka a další holky!! Jsem natěšenej kocour. Nelenil jsem. Z archivu za válendou jsem vykutal myš Evelínu. Z archivu pod kobercem jsem vykutal další nezbytné příslušenství. Provedl jsem transport. Sebe, myši Evelíny a nezbytného příslušenství... Hbitě jsem se samosbalil. Pečlivým prohrabáním jsem poupravil obsah tašky. Zaujal jsem pohodlnou pozici a jednoznačný výraz: A dokud neodjedem, z tašky se nehnu. Jsem nadějeplnej kocour. Vím, že nebudu čekat dlouho. Holka jistě ocení, že už nic balit nemusí. To nejdůležitější – mne, Evelínu a nezbytné příslušenství – máme.
13:10
Kruci! Kruci! Zrada! Jsem odsamosbalenej kocour! Odsamosbalila mne holka. Nejmladší! Vybalila mne. Letěla za velkou holkou. Letěl jsem taky. Do spisovny. Vyčkám, co s velkou holkou udělá informace, že nějakej praštěnej mourovanej blboun se narval do tašky i s myší a několika třešněmi. Zachlupil značně černé kalhoty. Trochu rozhňápanými třešněmi začervenil bílé triko. Tím ohrozil hladký průběh účasti nejmladší holky na nějakém třídním výletu, protože právě původně černé, nyní mourovatě ochlupené kalhoty a původně bělostné, nyní červeně žíhané triko byly podmínkou úspěšného oslnění spolužáků.
13:15
Jsem překvapenej kocour. Jsem hodně překvapenej kocour, protože s holkou informace o mém samosbalení nepráskla. Ani nezahájila nadávací proslovy. Naopak! Zdá se, že můj samosbalovací výkon velmi ocenila. Ocenila ho a chce mne odměnit. Usilovně mne sháněla. Řekla, že až vylezu, mám se na co těšit! Že už toho má fakt dost a že zažiju, co jsem ještě nezažil! Jsem moc zvědavej, čeho že to pro mne má dost? Šunka to nebude, té jsem dostal dost díky hodným holkám a klukům na srazu! HA! Už vím! Bude to losos! Toho mi holka vždycky dá jen kousíček. Tak teď ho asi má pro mne dostatek.
20. 6. 2009 11:00
Jsem zklamanej kocour. Losos nikde. Nejmladší holka taky nikde. Opustila mne. Zmizla i s taškou, Nemám se kam samosbalovat. Nemám ani co sbalovat. Velká holka mi vyházela míčky. Našla i ten pod polštářem. Řekla, že jsem čuně. Řekla, že Evelína je taky jako čuně. Zase ji strčila do pračky. Prý na chalupu nepovezeme omolousanou myš. Nejmladší holka pryč, myš Evelína v pračce, velká holka a prostřední holka taky pryč, kocour ne pryč, kocour ve spisovně, kocour hluboce zabrán do zásadního spisu Co jsem komu udělal aneb Kam čert nemůže, nastrčí holku.
15:00
Vrátily se. Velká a prostřední holka. Mají košík! V košíku mají houby! Hbitě jsem čichovým a zrakovým čidlem vyhodnotil kvalitu. Nevypadá to špatně. Vypadá to, že budou řízky. Houbové. Holka už něco chystá na lince. Nemohu se dočkat. Radostně holku povzbuzuji. Zase jsem nepochopenej. Řekla, že jestli se jí okamžitě nepřestanu proplétat kolem pod nohou a skákat na linku, tak mne šoupne do předsíně a zavře dveře. TSS! Toho se tak leknu. Až to udělá a zavře dveře, půjdu za Kalassymitou a požádám jí, aby mi dveře zas otevřela. Jeden Kalassymití výskok na kliku a čí je kuchyně?? Moje. Takže holka machruje úplně zbytečně.
16:00
Jsem rozplynutj kocour. Pozorně jsem vyslechl přednášku holky na téma Nezdravé, smažené, slané. Pak jsem řekl řízku z houby Vejdi a neškoď. Moc jsem si pochutnal.
28. 6. 2009
Jsem pozornej kocour. Nic mi neunikne. Neunikl mi známý zvuk. Z pokoje. Letěl jsem tam. HA! Nemýlil jsem se! Je tam. Zase. Taška. Velká. Cestovní. Zajásal jsem. No konečně! Přesouváme se na chalupu. Bude střecha! Bříza! Řeka! Jiřinka a další holky!! Jsem natěšenej kocour. Nelenil jsem. Z archivu za televizí jsem vykutal myš Evelínu. Provedl jsem transport. Sebe a myši Evelíny. Přerovnal jsem obsah tašky. Samosbalil jsem se. Kruci! Zrada! Velká holka mne zase vybalila. Řekla, že už skoro, ale ještě hned ne. Že ještě musí všechno nachystat. Jsem nedočkavej kocour. Taky zneklidněnej. Aby mne tu nenechaly! Pro jistotu se od holky nehnu. Provázím ji všude. Vím přesně a neomylně, kam má namířeno. Jdu rozvážně před ní. Vztyčenou mourovatou směrovkou jí bezpečně naviguji. Směrovka jí říká Pojď a následuj mne. Kráčím tak, aby mne nemohla předejít. Nedopustím, aby zabloudila. Vím, že mým navigačním schopnostem důvěřuje. Důvěřuje mi tolik, že se mi dokonce během našeho kráčení opakovaně svěřila, že je k nevíře, jak ji nějaká obluda, která se jí pořád motá před nohama, příšerně vytáčí a zdržuje...
2. 7. 2009
Pečlivě, vědecky důkladně jsem vyhodnotil dosavadní události. Jsem s výsledky hodnocení spokojenej. Kocour. Když se daří, tak se daří! A mně se podařilo, že holka správně pochopila mé neutuchající popohánění, účinnou pomoc a spolúčast na balicím procesu. Že se mi to podařilo dokonale podle plánu jsem poznal dnes. Holka řekla: S tím kocourem už není k vydržení, nejvyšší čas odjet. Jo, jo. Láska je holt mocná čarodějka a když může i hory přenášet, tak aby nepoponesla na chalupu jednoho kocoura. Jsem rád, že láska nás tady ke mně je tak veliká, že už brzy budu přenesenej. Šťastnej. Kocour.
Piškot Pišutka v.t.
Foto: Třešňový fotbálek prostě miluju. A když ho miluješ, není co řešit.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?
3. července 2009 | 
1 025 480 737x / 1x
janina.z
