Ahoj kočičí přátelé,
dlouhou dobu jsem se odmlčel, leč události v mém životě mě k tomu snad omlouvají.
Poté, co nezabralo rozšíření mé močové trubice jednorázově, rozhodla se panička
k radikálnímu kroku. Sebrali jsme všechny duševní síly a jeli zase na veterinu.
Tam mě opět uspali, takže mé vzpomínky na krušné chvíle jsou kusé, díky bohu.
Prospal jsem celou noc, chodili mě kontrolovat, jestli vůbec dýchám. Tak tvrdě jsem spal.
Když jsem procitl, měl jsem kolem hlavy límec jako nějaký Habsburk a z druhého konce mého vypracovaného těla civělo něco jako umělá trubka, což moje panička nazývala cévkou.
Abyste rozuměli, s touto parádou jsem musel vydržet 3 týdny. Všude, kam jsem chodil, mi podstrkovali měkké plenkové podložky, abych prý nekapal, kudy chodím. Stejně jsem kapal, bo jsem to nemohl ovládat.
Druhý den mě panička hystericky zase naložila do přepravky a zase jsme jeli na veterinu.
Prý kapu krev... Mě bylo jedno, co kapu, hlavně mě deptal ten obrovský límec. Už jenom kvůli tomu bych se vzdal trůnu. Tam mě prohlédli, konstatovali, že mám smrsklý močák a tak cévce nedělá problém narážet mi do močových stěn a odtud to krvácení. Panička dostala radu, že mě má šroubovat a vypouštět každé 4 hodiny.
Super, už mi chyběly jenom baterky a dálkové ovládání... Tři týdny jsme vydrželi... celkem jsem si zvykl a naučil jsem se spokojit s tím, co je. Sklidil jsem za to velký obdiv a každou Janinu volnou chvilku. Nejradší jsem měl večery, kdy jsem seděl Janě na klíně, ona mi sundala límec, rukou mi zakryla cévku a já se mohl umývat. Někdy jsme to takhle vydrželi i dvě hodiny.
Nakonec mi vždycky zase nasadila tu neestetickou velmi OUT věc.
Podařilo se mi vyknockaoutovat Honzu z postele. Jana byla teď jenom moje... když ke mně ve čtyři ráno vstávala, aby mi odšroubovala cévku a já se mohl vyčůrat, Honza odcházel spát do obýváku...
Po třech týdnech jsme zase jeli na výlet, abych pravdu řekl, bylo mi to jedno, protože mi aspoň do přepravky sundali tu hroznou věc oddělující hlavu od okolního světa... vraceli jsme se o cévku a habsburskou pomůcku lehčí, mnohem mnohem veselejší... teď je to devět měsíců, co mám tu parádu vyndanou a zatím čůrám dobře. Smyslem celé akce bylo, aby mi zvazivovatěla trubice kolem cévky a tím zůstala širší než původně. Moc bych si přál, aby už tak zůstala. Před Vánocema jsem ještě stihl vyděsit paničku, když jsem začal z ničeho nic čůrat krev. Pan doktor říkal, že je to klasický idiopatický zánět. Jana mi dávala ruce na močák a nahřívala mě a mumlala něco o reiki.
Mě se to moc líbí, většinou u toho vrním a usnu. Za dva dny už jsem čůral úplně normálně.
Teď si užívám léta. Jo a taky jsem si našel novou zábavu. Zkoušel jsem se prohrabat odpadkovým košem a po cestě ještě něco dobrého sežrat. Minule jsem zkonzumoval skoro celý polystyrenový tácek od masa. A když jsem vykakal obal od šunky, tak mě panička nazvala prasetem, řekla, že musí koupit nový koš s nerezovým víkem a nechtěla se se mnou bavit. Nedávno ho opravdu koupili. Tak na něm aspoň demonstrativně sedávám a je pravda, že se díky němu líp dostanu na sporák a do hrnců. Je to nebezpečná výprava, ale postoupil jsem tím na vyšší level. Kdo by se hrabal v koši, když má o patro výš navařeno. Musím ale líp zmapovat teritorium, protože naposled mě načapali se zadní nohou v guláši a to jsem se cítil fakt trapně.
Ale abyste si nemysleli, jíst dostávám normálně, nejsem žádná chudinka. Ne nadarmo pan doktor pokaždé podotýká, že půl kila dolů by neškodilo.
Tak to by bylo ve zkratce, co jsem zažil. Mějte se rádi a užívejte každého dne... Falkon
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?