Ano! Jsem šelma!

Nazdárek všichni! Ozývám se vám s novými zprávami z Damiánovic domova. Ano, přesně tak, už je to můj domov a já jsem šéf. Kromě posílení mé vedoucí pozice se mi podařilo několik kousků, kdy jsem dvounožcům i čtyřnožcům ukázal, že JSEM ŠELMA. Trochu o tom zřejmě pochybovali, protože na mé akční výpady nebyli vůbec připraveni. Dnes už nepochybují...

Ale vezmu to popořadě. Hlavního, donedávna vedoucího dvounožce se mi podařilo zvládnout velmi lehce. Kupodivu jsem mu tak svým terorem zaimponoval, že mě ještě chválí, jaký jsem chytrý a divoký kocourek. A že jsem jako on „zamlada“. Toto je pro mě jasné gesto, že rezignoval na vedoucí pozici a šéfem jsem já. Chlupatého psího kamaráda se mi podařilo udolat také. Stačí pár dobře mířených ran na čumáček a je to. Nyní je to můj osobní strážce, viz. foto.

Po předání vedoucí funkce mé maličkosti jsem mohl bez problémů začít akci „jsem šelma“ aneb „najdi, pochytej a zdemoluj, co se dá“. Doma to není tak zábavné, dvounožci si dávají pozor a kromě pár shozených a rozhrabaných květináčů, poškrábané a nalomené palmě, rozkousaných šanonů a dokladů, děravých prostěradel a poškrábané zdi (toto má dvojí účinek, ničím stěnu a ještě – prý – ničím dvounožcům sluch) jsem nic moc nevyvedl.

Ale, má chvíle nastala. Jeli jsme na chalupu. Zde se teprve v plné míře mohly projevit mé šelmí schopnosti. Nejen, že jsem prozkoumal celou chalupu, což bylo sice velmi zábavné, ale hlavně jsem se vydal i na průzkum terénu venkovního. A to byla teprve zábava. Tolik hmyzáků na jednom místě jsem ještě neviděl. Po pár minutách jsem dostal novou přezdívku, „lovec Pampalini“. Sice mě pořád jako stíhačka pronásledovala dvounožkyně, ale alespoň jsem měl po ruce asistentku. Otírala ze mě pavučiny a upozorňovala na agresivní hmyzáky. Já bych si teda troufnul i na vosu a včelu, ale nebylo mi to doporučeno.

Také jsem na chalupě získal nového podřízeného, fenku rhodeského ridgebacka. Tedy, ona je to podle dvounožců má nová občasná kamarádka, ale já vím svoje. A ona taky. Ihned jsem jí pravým a levým hákem ukázal, kdo je tady pánem. Doufám, že si brzy najdu alespoň trochu sobě rovného, kočičího spolubojovníka. Jinak začnu brzy štěkat, vrčet a aportovat.

Šelmám zdar!

Damián „Pampalini“

Sdílejte!  |  O sdílení

5 komentářů

Reklama
Reklama