Něco o cizích kočkách

Ach jo, kočky, máme to strašně těžké. Naše panička má ráda kočky :-(. Ne, to není v pořádku! Ona má totiž ráda nejen mě a Aretku, ale i cizí kočky. Když může, hned se k někomu vetře, aby se mohla poňuchtat s jeho kočkami a ještě lépe s koťaty.
Že se byla podívat na nevlastní sourozence u mé mamky Agátky, to bych ještě pochopila. Měla štěstí, říkala totiž, že koťátka byla nádherná, ale žádné nebylo prý tak krásně chlupaté jako já. Mamka Agátka je mi občas předhazována, prý je společenštější a mazlivější než já. Ale teď se pěkně vybarvila a konečně se tak projevil můj skvělý charakter. Představte si, že Agátina panička se rozhodla, že si jedno kotě nechají, ať je holkám veseleji. Moc se těšila, jak se mamka s dcerkou budou mít rády. Jenže chyba lávky! Agátka se po 3 měsících o malou úplně přestala zajímat a chovala se k ní nepřátelsky. Navíc se naštvala na paničku a přestala chodit se mazlit za ní do postele. Tak jsme si všechny myslely, že se to časem zlepší. A ono ne. Je to už půl roku, chodí kolem sebe obloukem, s paničkou v posteli spí malá. Agátka se na oko tváří jako mílius, ale ve skutečnosti to tak vůbec není. Aby paničku potrestala, tak se jí na truc začala počurávat. Panička Agátku miluje a je z toho strašně nešťastná. Už začíná uvažovat, že se bude muset malé kvůli Agátce vzdát. Je to moc smutné a mojí mamce Agátce se divím. Já jsem se nakonec s rarachem Aretkou vyrovnala a občas si s ní moc pěkně pohraji.
No, trochu jsem odbočila od těch cizích koček. Tuhle panička odpoledne někam odjela a strašně dlouho byla pryč. Když přišla, seděla jsem u dveří s nasupeným výrazem: “Kdes tak dlouho byla?“ Ale velice rychle se můj výraz změnil, nejprve údiv – co to cítím? A pak obava – že by zase dotáhla dalšího vetřelce? Okamžitě jsem se od paničky uraženě odklidila a z uctivé vzdálenosti jsem ji podezíravým pohledem pozorovala, jestli někde nějakou kočku nemá schovanou. Naštěstí ne.
Byla se podívat v jedné CHS mainských kočiček. Prý mainky ještě neviděla. Na fotce na netu se jí líbilo jedno kotátko. Byla to nádherná holčička. Jenže paničku si tam odchytila jiná kočička, krásná půlroční, kterou si chovatelka koupila do chovu. Tato dotyčná kočena si s moji paničkou moc rozuměly a pěkně si pokecaly. Panička by ji nejraději drapla a odvezla, jenže pak si uvědomila, že další silná kočičí osobnost u nás doma, to už by bylo asi moc. Tak se alespoň pěkně pomazlila s krásnými kocoury. Jeden ji za odměnu označkoval kabelku. Proto se pak celou cestu domů a i doma divila, že cítí kocouří pach.
Teď naposled se vetřela k Mindě. Proti Mindě nic nemám a je mi i docela sympatická. Vůbec jí totiž nevadilo, že jsme paničce z kabelky čórly kočičí tyčinky, které jí panička chtěla přivést. Panička to hned žalovala, ale prý se nic neděje, prý Minda tyčinky nemá ráda. Panička tomu nevěřila, protože ví, jak je my dvě zbožňujeme. Pár tyčinek Mindě přivezla a Minda nás podržela, vůbec je nechtěla a poslala nám je i s dalším pamlskem zpět. Zlatá Minda.
Nebojte, od té doby, co se mě mládě velmi netaktně zeptalo, zda neuvažuji o liposukci, tak to s pamlsky nepřeháním. Ale jsem trochu nervózní z toho, že panička si občas na internetu prohlíží koťata a rozplývá se nad nimi. Držte palce, ať ji nenapadne nějaká blbost.
Zdraví Anetka

Sdílejte!  |  O sdílení

4 komentáře

Reklama
Reklama