Jak se mi to zase stalo

Ahoj kočenky a kočičáři. Skoro každý z vás to zná. Nastěhujete se do svého domu, zabydlíte se v něm, najdete si oblíbená místa, dostanete spoustu hraček, ochočíte si dvounožce, žijete si krásný, klidný, spokojený kočičí život a pak to přijde. Nasadí vám do vašeho domu vetřelce. I mně se to stalo. Ale nakonec jsem si zvykla, smířila jsem se s tím. No, koneckonců to zase tak špatné není. S Wyušou se dá pěkně rošťačit, lítat po domě a zlobit dvounožce. Vlastně je to fajn, mít mladší ségru. Tak jsme si spolu spokojeně žily, usadily jsme se, každá z nás má své zvyky a nerušíme se v nich. Až potud to byl harmonický a klidný život. A do této pohody, klidu a míru vletělo tečkované torpédo. Ano, hádáte správně, dvounožci mi to udělali zase. Přitáhli nám domů vetřelce. Takové mrňavé, tečkované, uřvané nic, samá noha, samé ucho a samý ocas. Hned se v mém domě začala pohybovat, jako by tu byla odjakživa. Žádný respekt, žádná úcta k dospělému osazenstvu. Byl to pěkný drzounek. Začala jsem uplatňovat své výchovné metody, ale bez výsledku. Tečkované torpédo prohlásilo, že má školu jistého Profesora a že už je vzdělaná a vychovaná až dost. Tak vzala výchovu do svých rukou dvounožkyně, ovšem nutno říci, že s minimálním efektem. Torpédo lítá po domě v nepředvídatelných drahách a je mu jedno, jestli náhodou není někdo v cestě. Ať dvounožec nebo čtyřnožec. Všichni se musíme mít na pozoru, aby nedošlo ke srážce s torpédem. Torpédo také rádo útočí ze zálohy. Nikdy nevíte, kdy vám přistane na zádech. Samozřejmě, že zabrala všechny hračky, všechny pelíšky a průlezky. Ona je u misky s jídlem vždycky první a všechno sní, a to nejenom ze své misky, ale i z misky mé a Wyuščí. Dokonce nám ujídá naše dospělácké granule. Koupe se v naší fontáně a vylívá nám z ní vodu. Neustále se snaží položit mne na lopatky, ale to se jí nepovede. Jsem přece starší a silnější. Ale vlastně i proto s ní v boji spolupracuji a „peru“ se s ní jen tak na oko. Aby vždycky vyhrála. Je to přece jenom ještě prcek. Ale s dvounožci si budu muset důrazně promňouknout. Tohle jsme si teda nedomluvili. Jasně bylo řečeno, že o všech změnách v mém domě budu rozhodovat já, a mně se nikdo na svolení neptal. Já jsem tady byla první, já jsem tady pánem. To jen tak pro pořádek a pro příště. Ovšem pevně doufám, že žádné „příště“ už v tomto nebude.

Sdílejte!  |  O sdílení

10 komentářů

Reklama
Reklama