Jupíííí, tak jsem tady

Čauves všichni chlupatci. Tak se konečně hlásím ze svého nového domu. Ale vezmu to pěkně po pořádku. Když si moji dvounožci pro mě přijeli, hned jsem věděla, že jsou moji. To se totiž pozná. Všechny ségry, tetička a strejdové sice chtěli jet se mnou, ale nakonec jsem do přepravky nastoupila sama a jelo se domů. Moje dvounohá babi nám mávala a plakala. Bude jí po mně smutno. No to je jasný, kdo mě pozná, už beze mne nemůže být. Ale zpátky k vyprávění. Tak jsme vyjeli. To se mi ovšem moc nezamlouvalo a dost hlasitě jsem to dala najevo. Moje dvounohá panička to pochopila správně, otevřela přepravku a celou cestu domů mě chovala, mazlila a hladila. Občas sice měla snahu mě dát zpátky do přepravky, ale po mém hlasitém protestu si to vždy rozmyslela. Jo, tak to má být. Tak jsem si to představovala. Taková dvounožka, která udělá všechno, co chci. To bude panečku super kočičí život.
Přijeli jsme do mého nového domova a vydala jsem se na průzkumy. No řeknu vám, že to tu nemám vůbec špatný, spousta místa, velký dům, spousta hraček, škrabadel a průlezek. Akorát tady mají nějaké dvě cizí kočky. No ty si vezmu do parády hned, aby se mi tady moc neroztahovaly. Několik dní jsem je vychovávala syčením a vrčením a vypadá to, že to zabralo.
Po příjezdu jsem dostala svoji oblíbenou kapsičku a pokračovala jsem v obhlídce domu. Paničku už jsem měla zmáknutou, teď ještě páníčka. Tak jsem si vlezla k němu na sedačku, uvelebila jsem se mu náručí a usnula. Teda hned jsem neusnula, poslouchala jsem dvounožácké štěbetání o nějaké krásné ňufince a zlatíčku. Kdo by to nepochopil, tak to jsem, prosím, byla já. Takže i páníček již byl plně polapen do mých osidel. V noci jsem šla s páníčky spát do jejich pelíšku a celou noc spala jako vzorná kočička u paničky pod dekou.
Další dny jsem objevovala další zákoutí v domě, omotávala si dvounožce a vychovávala čtyřnožce. Byla to dřina, takže jsem musela často odpočívat. Ale vyplatilo se to. Teď už jsou všichni dokonale polapeni tečkami. Dvounožci dělají, co mi na očích vidí. I když panička se občas snaží mi něco zakázat, ale většinou smím všechno. Velké holky kočičí si se mnou hrají, honí se, perou se a je to žúžo. Nechávají mi dokonce i své plné misky a granule. A když chci spát v nějakém pelíšku, kde zrovna ony leží, jasně, že mne tam rády pustí a neruší mne. Můžu kdykoliv k dvounožcům do postele, tak tam chodím každou noc. Můžu šplhat po škrabadle až do stropu a lítat po poličkách pod stropem. Můžu se houpat na záclonách, ale to jenom, když nejsou dvounožci doma. Můžu lítat po celém domě ve dne v noci a honit ostatní kočky. Můžu běžet i tudy, kde je zrovna v cestě nějaký dvounožec, však on se rychle ukryje. Můžu lézt paničce po zádech. Můžu překousnout všechny visací hračky, které doma máme. Takže jich už vlastně moc nemáme. Prostě mám se tady dobře. Všichni už jsou postiženi tečkami a tak je to správné, tak to má být. Tak pa kočičáci, já zase někdy napíšu.

Vaše Jess

Sdílejte!  |  O sdílení

11 komentářů

Reklama
Reklama