Jak jsem potkal své dvounožce

Tak to vám bylo takhle jednu prosincovou sobotu.
Byla zima, že by psa nevyhnal, a všude bylo bílo, až to záblo do pacinek.
Ani nevím, jak jsem se tam dostal, ale stál jsem uprostřed toho studeného bílého, na polní cestě, která vedla k lesu, a byl jsem tam dočista sám. Jak jsem se tak rozhlížel, viděl jsem po cestě přicházet dva dvounožce. Měl jsem velkou radost, že už tam nejsem sám, a vyrazil jsem jim naproti.
Oni asi měli taky velkou radost, protože mě vzali do náruče a telefonovali člověkům doma, aby si hned vzali auto a přijeli si pro mě. Než jsem se nadál, byly člověkyně tady.
Jakmile jsme se uviděli, tak jsem poznal, že se jim moc líbím.
Posadily mě do bedničky a jelo se. Vůbec jsem nevěděl kam, a tak jsem vylezl z bedničky na člověkyni, abych taky věděl, kamže to jedeme.
Zastavili jsme u domu a vystoupili.
Doma bylo teplíčko, dostal jsem najíst a napít mlíčka.
Člověci si mě začali prohlížet a měli spoustu výhrad k mému zevnějšku.
No, uznávám, že nejlepší to nebylo. Kožíšek byl zacuchaný a slepený kdoví čím a prohánělo se mi v něm spousta malých stvoření.
V pondělí jsme pak zase jeli autem a navštívili pána, u kterého bylo na návštěvě plno čtvernožců. Ten mi dal tabletky a kapky do ušisek, takže teď už mi je líp. Člověci mi doma ostříhali "dredy", jsem teď napůl dlouhosrstý a napůl bezsrstý kocour. Hmmm.
Tak teď se zabydluju. Bydlí tu už dvě kočky, teta Koule a teta Černucha. A nechtějí se kamarádit. No uvidíme.

Sdílejte!  |  O sdílení

6 komentářů

Reklama
Reklama