Bylo nás pět

Bylo nás pět. Bastien, Kid, malá holka, velká holka. A JÁ! Na své nové území jsem vplul se sebejistotou a razancí betonového sloupu vteřinu před srážkou. Ani můj ctěný kočičí spolubojovník Bastien, ani psí veterán Kid nezůstali na pochybách, kdo tu bude velet. Ani jeden nebyl schopen pobrat tolik štěstí. Jako správný pán a vladař jsem provedl bleskový průzkum svého léna. Nejzajímavějším artefaktem se ukázala být miska plná mé oblíbené ambrózie. Vrhl jsem se k ní s elánem vyhladovělé neřízené střely a začal svolávat ségry k jídlu. Jídlo jsem musel futrovat velkou rychlostí, protože až dorazí tečkovanomramorované holky, tak nebude. A najednou mi hlavou prolétla myšlenka: Tak bacha. Ségry nikde. CELÁ KAPSIČKA JE MOJE! Vydal jsem jásavě vítězný pokřik! Již nikdy více se nebudu muset dělit o jídlo!!! Během mého hodování holky vydávaly hýkavé zvuky typu: „Jééééé, on při jídle dělá mňammňammňam.“ Samozřejmě, že při jídle dělám mňammňammňam, když mi to chutná, nebudu přece dělat blefujblefuj, to dá rozum.

První večer byl plný zážitků. Mezi ty povedené řadím lov zlatého přívěsku velké holky, děsně srandovně u toho pištěla něco o tom, že už si nikdy nebude moc vzít tričko s výstřihem do V. Náhodou, takové kvalitní tetování, styl Vlnivá stopa pěti drápů, jen tak někde nesežene. Pak ještě dodala, že jestli jí ten řetízek přetrhnu, tak si na krk pověsí mě, ale tam už jsem přece dávno. Odsunul jsem se k malé holce, ale ta taky nic nevydrží. Asi za hodinu, kdy sem se jí tulil a vrněl v náručí, si začala stěžovat, že se těch 1,5kg fakt pronese a jestli se nechci odstěhovat k druhé oběti na gauč. Ne, to se mi teda vážně nechtělo, ale byl jsem proti své vůli přemístěn. Jinak poklidný večer narušoval neustále Bastucha, který se chtěl hřát v blízkosti mého majestátu. Neustále jsem mu musel syčením připomínat, kde je můj osobní prostor a ať se tak na 100 metrů nepřibližuje.

Den plný zážitků jsem zakončil pod dekou v náručí malé holky. Velká holka nás v noci neustále chodila kontrolovat. Jestli mě malá nezalehla. Jestli dýchám. Jestli se mi leží pohodlně. Jestli jsem v teple. Byl bych, kdyby tu deku furt nezvedala. Během noci Bastule porušil limit k přiblížení 100 metrů a stulil se do nejbližší možné vzdálenosti, holce k nohám. Protože jsem velkorysý, tak jsem ho tam nechal. Každý vládce ví, že lidu je potřeba dát občas chléb a hry. Chléb nemám, na hry bude čas zítra, i daroval jsem milostivě kousek spacího místa. Taky dobrej dar, si myslim, ne?

Následující dny byly plné objevů, zážitků a hlavně jídla. A také mnoha fakt legračních chvil, které vycházely z toho, co jsem zadrásal na začátku, z toho, že nás bylo (a pořád je) pět!

Sdílejte!  |  O sdílení

9 komentářů

Reklama
Reklama