Jak jsem byl u pana doktora a byl jsem móóc šikovný kocourek

Čau fešandy a fešáci, dnes panička vytáhla takovou tu velkou bedýnku z dvířkama, dala tam polštářek a já to hned šel prozkoumat. Ušila na mě teda pěknou boudu, protože sotva jsem se tam uhnízdil, dvířka zavřela. Pak se to se mnou houpalo, spolkla nás velká krabice, která vrněla jako když já předu a hýbala se. Než jsem se vzpamatoval, byli jsme u pana doktora. Sem si vzpomněl, že to byl ten rošťák, kterej si vzal moje kuličky. Doufám, že mu slouží dobře.:-) Mně už ani nechybí. Panička ho varovala, že jsem bojovník, ale já jsem jí nechtěl udělat ostudu, tak jsem byl za vzorňáka. Ani jsem se nehnul, když mě oddělával chloupky z pacičky, pak mě tam něco píchlo, a pak jsem se tulil u paničky v náručí. Za chvíli měla strašnou radost, že jsem FIP negativní - to znamená, že nemám tu nemoc, kvůli které od nás odešel můj kamarád Kulíšek. Abyste si nemysleli, že je to něco neslušného. Pak jsem slyšel něco o očkování, tak jsem se chystal na další píchanec, ale dostal jsem jen kapky do čumáčku. Byl jsem zvážen (5550g!!), prohlídnut, i zoubky jsem poslušně ukázal a pana doktora jsem nekousnul. Taky mě pochválil, že tak hodného, krásného a šikovného kocourka tam dlouho neměl. Jestli to teda neříká všem. No, ale stejně jsem byl rád, že jsem doma. Všichni měli radost, že jsem zdravý - nevím, co jiného čekali, vždyť jsem kus kocoura (bez kuliček) a šušňali se se mnou. A dostal jsem do misky jogurt, tak si ho du zbaštit, ten já rád. Mějte se, Daník.