Skoro šťastný kocour

Zdravím všechny pozemšťany,
po dlouhé době jsem byl trochu šťastný kocour, ufonci se přestěhovali opět do přízemí našeho kočkodromu a já mohl v klidu užívat večerního mazlení s paničkou aniž bych se musel o ni dělit s pěti pištícími mimozemšťany.
Sisi se už taky celkem vrátila tlapkami na zem a naše honičky začínají být opět na denním programu. Jen občas jí ještě přeskočí v hlavince a věnuje se ufonkům.
Já se k nim moc nepřibližuji, pro mě je to prostě pakáž mimozemská divoká a s těmi já se prostě paktovat nebudu!
Jednoho dne jsem se opravdu natěšil, protože dvounožci posbírali ufonky do přepravního vězení a já si říkal, tak jsem se dočkal, mé modlitby byly vyslyšeny, stáli při mně všichni svatí, už poletí... na svou planetu.
Teda trochu jsem se bál o dvounožce, jestli je neunesou, to bych teda nechtěl, ale snad je šli jen vyprovodit...
Tak jsem se procházel po svém znovunabytém území, označil si všechno svým pozemským pachem a pak se v poklidu uložil k blaženému oddechu. To ticho, ten klid!
ALE JAK SE ŘÍKÁ: NECHVAL DNE PŘED VEČEREM!
Ufonci dorazili zpět, asi se jim poruchala raketa, takže je po klidu. Sice byli ze začátku trošku zaprdlí, ale jak si trochu odpočali, začali opět řádit. Dvounožkyně mluvila o včeličce, kterou dostali, tak doufám, že to byla ta, co mi dává vetka, to je teda pěkný sršeň, o včeličce se nedá mluvit. Je to ale doktorka, tak si mohla všimnout, že jsou to mimozemšťani a rovnou je poslat domů na jejich planetu, né?
A tak se zase o přízemí kočkodromu musím dělit s ufonky, áááách jooooooo.
Tak se mějte, Alex

Sdílejte!  |  O sdílení

6 komentářů

Reklama
Reklama