A je to tu!

Středa - Matně zaznamenávám, že přišla posluhovačka. Po chvíli mě budí hluk. Jdu jim vynadat. Jůů, Ajuš si hraje s taškama a pytlema. Háže do nich oblečení. Takže do nich skáču, vyhrabávám věci, no to je paráda! Další várka. "Pomóc, dyť jsem uvnitř!" Ajuš se směje: "To máš za to." Pak si ke mně sedne, ale já se nechci mazlit, chci si hrát, tak beru úprk a po chvilce se zas vrhám to tašek. Po chvilce mě to přestává bavit a sleduju ten šrumec z postele. Něco se tu děje! Skříně se prázdní. Tohle už jsme přece zažili. Teď se od ní nehnu. Ještě mi nezbalila myšky. A kde mám ten vězňový blok? Čekám, furt nic. Přichází Peťa a taky se balí. Ajuš se ke mně tulí a snaží se mi něco říct. Já se jí snažím připomenout ještě taštičky, bez těch bych přece umřel hlady! Odnáší tašky. Křičím ještě já! Sedím za dveřma a čekám. Furt čekám. Začínám být nervózní. Babi říká, že to s ní musím chvilku vydržet. Tak jdu spát.
Noc - řvu za dveřma, je mi smutno. Oni mě tu nechali! Jak mohli!

Čtvrtek - Nic mě nebaví. Na protest jsem zahájil hladovku. Samozřejmě jen když mě babi vidí a cpe mi taštičky. Jakmile zaleze za roh, tak tu dobrotu zblajznu. Nejsem blázen, abych to všechno nechal Lilce. Na chvíli se stavili posluhovači. Chtěl jsem protestovat, ale nakonec jsem se nechal i pochovat. Tak by jim mohlo dojít, aby mě vzali sebou. Zas nic!

Pátek - A už jsou tu zas. Dokonce mi začíná balit moje misky a hračky. Jupí! Vyndavaj vězeňský blok. Dobrovolně si tam sám vlezu. Všichni zíraj, jak kdyby mě viděli poprvé. A  už někam jedem. Vypouštěj mě, hned začínám všechno zkoumat. Přišel jsem na to, že je tu dobrej výhled z oken. Ale je tu málo šplhacích hraček, do vašeho překladu, žádný skříně. Dostal jsem speciální masíčko. Mňam. No asi tu chvíli zůstanem, ale jsem tu už jako doma. Taky jsem slyšel něco o prolejzce, tak to jsem teda zvědav!

Sdílejte!  |  O sdílení

3 komentáře

Reklama
Reklama