Budu umělcem...

Čau mnau přátelé,
je to už nějaký čas, kdy ufonci odletěli na jiné planety, a musím říct, že dvounožci, co si je vyzvedli k odletu, vypadali nadmíru dobře, voněli po kočičím způsobu a všichni mě obdivovali. Nejprve jsem ufonkům zkontroloval raketu k odletu, jestli se nepoláme, a ufonci opravdu odletí... Po tom fiasku s odletem naší raketou, kdy se vrátili, jsem nechtěl nic riskovat :-). Teď, když se u nás rozhostil klid a mír, nelezl mi pořád někdo do pelechu k paničce, nevyžíral mističky, nebral mi moje myšky a neotravoval mou maličkost, jsem si vážně oddychl a začal trénovat svou pěveckou kariéru. Zjistil jsem totiž, že mám opravdu velké nadání a byla by škoda ho promrhat bezduchým kvílením. V koupelně, kde je prostě superakustika, trénuji s paničkou árie hodné světových sólistů. Probíhá to takto, nejprve se rozezpívávám, panička udá tóninu, ááááuuuááááá áá, já opakuji, pak další tónina, uáááuááá á á á, no a jak jsem rozcvičený, jdem na to. Dlouhý nádech a ááááuááááuáááá ááá á auauáááá, to mi panička třese s bříškem, perfektně to rezonuje a oba si to užíváme. Takže já budu časem dokonalý Štefan Margita, snad to vyjde a La Scala mě přijme s otevřenou náručí. Držte mi palce, váš Alex alá Štefan :-)
Foto: Znavený trénikem :-)

Sdílejte!  |  O sdílení

8 komentářů

Reklama
Reklama