Změna je život!

Tak jsem se konečně dostal k tomu, abych vám kočičákům napsal alespoň něco málo, co je u mě nového. Jedna z nejzásadnějších změn je ta, že je ze mě postelák a ne kočka venkovní. Panička nás už dříve brávala v zimě domů, ale jenom na chviličku, na ohřátí. Ale minulý rok v říjnu zjistila, že jsem nastydlý, tak mě vzala do přenosky a jelo se ke klukům, jak říká panička. Těmi kluky myslí pány veterináře. Kluci se na mě podívali a řekli, že mám rýmu. Dali mně antibiotika a paničce řekli, že se u nich máme za 10 dní ukázat na kontrolu. Tak jsme jeli domů a panička řekla, že si musím odpočinout, tak že nebudu těch 10 dní chodit ven. Těch 10 dní to bylo prima! Sice mně pořád teklo z nosu, ale celý den jsem jenom spinkal, hamal a hrál si s paničkou. Společnost mi také dělala Mydlinka, ta měla ošklivou ránu na hlavě. Nevíme, co se jí stalo, ale měla to hodně hluboké, tak dostala antibiotika také, jen trochu jiná než já. Ona chtěla ven. Panička ale nechtěla, aby se jí do té rány dostala infekce. Alespoň jsem nebyl v pelíšku sám.
Mydlince se to za týden zahojilo. Tu kluci pochválili, zato já jsem pochvalu nesklidil. Já dostal ještě silnější antibiotika a na další dobu zákaz ven. Po těch dalších antibiotikách se mi na chvilku udělalo lépe, ale ne na moc dlouho. Tak jsme opět vyrazili ke klukům. Jeden mě hladil a druhý tam něco připravoval. Myslel jsem si, že si tam hraje, ale ono né. Auuuu, najednou mě něco tááák štíplo! Hned jsem začal brečet a snažil jsem se dostat k paničce. Když jsem k ní konečně utekl, tak jsem jí hned začal žalovat. Ona mě dala do přenosky a jelo se zase domů. Byl jsem rád. Už jsem doufal, že ke klukům nikdy nepojedeme. Měl jsem je rád, ale po tom, co mě takhle štípli, jsem je nechtěl ani vidět.
To jsem se tedy spletl! Ještě ten týden jsem je viděl zas. To jsem musel na RTG. Prý je to něco jako foťák. Nevím proč mě nemohla panička vyfotit doma, asi jí to nenapadlo. No, kdybych tu měl vypisovat všechny mé návštěvy na veterině, byl bych tu hodně dlouho. Tak to zkrátím.
Asi po 4 měsících neúspěšné léčby se přišlo na to, že mám v nose takovou potvoru, prý nějaká bakterie, má hrozně divné jméno. Tak jsem konečně dostal antibiotika taková, která mi pomohla. K tomu takový sirup, ten je móóc dobroučký. Jenže ta potvora se mi pořád vrací. A abych k té potvoře nechytl nic jiného, tak panička řekla, že ven budu chodit jenom na kšírkách. Už jsem si zvykl, tak mi to ani nevadí. Teď mám společnost – Festínka, to je můj nový kamarád. Nejdříve jsem ho neměl rád, ale teď když někam jde, tak se mi po něm stýská. Ale to je zase jiný příběh.
Kamarádi, dávejte na sebe pozor, aby jste nedopadli jako já.
Pac a pusu Mourek

Foto: Já pod ochranou Festínka

Sdílejte!  |  O sdílení

6 komentářů

Reklama
Reklama