Jak jsem se stal neviditelným

Nazdárek všichni, právě jsem se rozhodl, že si nemůžu svá tajemství škudlit jen pro sebe a je třeba je trošku vyventilovat. V noci na dnešek jsem měl přímo hororový zážitek.

Co vám mám vykládat, zima se neúprosně blíží a já jako správný kocour vyhledávám teplíčko. Páníčkové už začali lehounce přitápět, no je to žůžo, jen najít to správné místo na podlaze, kde to nejvíc topí. Po dlouhém bádání jsem na to přišel. Úplně nejlepčí (hepčí), je to za sedačkou ve velkém pokoji, tam to topí ze země i ze vzduchu, paráda. Včera večer mi byla fakt zima, tak jsem se chtěl zahřát u paničky na klíně, jenže tohle místečko si už zabral páníček a já jsem utřel nos. Nevadí, schoval jsem se za sedačku a byl jsem úplně, ale naprosto neviditelný. Tak neviditelný, že když páníčkové odcházeli chrupat, tak mě v pokoji zapomněli! Naštěstí (a to jsem si oddechl), je tu i kuchyň, tak jsem tu měl granulky, a o pití taky nebyla nouze.

Spokojeně jsem si podřimoval, když mě uprostřed noci probudilo škvrndání v bříšku. Jenže, a to je fakt hrůza, já tu nemám záchůdek! Já ho tedy mám nahoře v patře, a na noc normálně spím v chodbě, ale tam jsem se nemohl přes zavřené dveře dostat. Zkusil jsem sice mňoukat, ale to mi, tlapku na srdce, moc nejde. Pobíhal jsem, jako kdybych měl nemoc šílených kocourů, ale to moc nepomáhalo, tak jsem to vzdal. A pak se to stalo! Já jsem prostě, laicky řečeno, hodil bobek. Přece si nenechám vyvalit bok. Nemohl jsem se rozhodnout, kde to hodím, no dlažba není ideální, koberec je na to jako stvořený, pod jídelním stolem je bezva místo, akorát to teda popravdě nešlo moc zahrabat. Pro jistotu jsem se schoval do rohu až úplně za počítač, abych nebyl hned na ráně.

Ráno jsem měl štěstí, že vstávala první panička, tu mám ochočenou, sice něco remcala ohledně toho čunětě kocoura (???), ale jinak ok. Jen jsem musel svatosvatě slíbit, že už nebudu nikdy, ale nikdy neviditelný. Páníček teda nadával daleko víc, ale to už jsem moc neslyšel, protože jsem byl terasou vypuštěn ven a utíkal jsem, až se mi za tlapkama prášilo.

No, páníček bude asi nadávat daleko víc, protože panička si koupila na oběd tvarůžky, (ty já rád), aby jako ten "pušinec" přerazila něčím jiným. On má totiž tak vyvinutý čich, divím se, že ho nevzali k policii vyčmuchávat drogy.

Tak to byl můj nezapomenutelný zážitek, Váš Neviditelný kocour Albert

P. S.: Vidíte, umytý jsem už dokonale :-)

Sdílejte!  |  O sdílení

8 komentářů

Reklama
Reklama