Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum5. srpna 2011  |  KočičákGino el Gatto  |  Zobrazení celkem/dnes1 025 480 701x / 3x

Ako je to s mazlením v Lužných záhradách

Ako je to s mazlením v Lužných záhradách

Dvojnohá pôvodne chcela mačku, aby sa s ňou mohla veľa mazliť. Vraj je u mačiek socializácia od mala veľmi dôležitá. Mala strach, že tam, kde som sa narodil, tá socializácia dosť nefrčala, tak preto za mnou chodila na pravidelné návštevy už od dvoch týždňov, aby som vraj nezvlčel. Ja neviem, čo stále má, však ja som prosto dokonalý. Že sa nenechám muchlať kedykoľvek si ona zmyslí, to je predsa normálne. Ani vy nemáte vždy náladu sa pusinkovať, že. Pusinkovaciu a mazlíkovaciu náladu mávam vtedy, keď som ospalý a keď je chladno – vtedy sa jej do náruče stúlim tak rád! Za ten čas som si ju celkom dobre vycvičil, takže už vie ako a kde ma má pri driemaní škrabkať, a že brucho, na rozdiel od mnohých iných mačiek, je u mňa tabu! Na to som háklivý, je to blízko mojej (bývalej) mužnosti a vlezlé dotyky týmto smerom okamžite trestám hryznutím! Je ale pravda, že som časom trochu zmäkol a už ju hryznem len tak slabo, symbolicky, žiadna krv. No prečo asi? Lebo ju mám rád. Sme spolu zohratí, s ňou najviac z dvojnohých u nás doma. Hm, no, a okrem toho, keď som bol moc drsný, ona mi to, potfora, vracala aj s úrokmi, chytila ma pod krk, pf, pf...
Hehe, zrovna dnes sa jej po príchode domov sťažoval dvojnožec, že som ho hryzol. Hneď vedela, koľko bilo – „Nešahal si mu na brucho?“ – „No, áno, veď sa o mňa otieral a potom sa predo mnou zvalil na chrbát, tak som ho poškrabkal.“ „A ty kde žiješ, že nevieš, že Ginove brucho je nedotknuteľné?! Bruško sa môže jemne škrabkať len Eliške, ak ti dovolí sa jej dotknúť.“
Eliška je kapitola sama o sebe. Socializácia u nej v mačacom detstve bola nulová. Možno až mínusová. Narodila sa nadivoko, ľudí videla prvýkrát, až keď už vedela poriadne behať, a aj to ju vtedy jej plachá mačacia mama odvádzala od ľudí rýchlo preč. Vlastne sa jej prvýkrát dotkla ľudská ruka, ruka mojej dvojnohej, až keď mala vyše roka, potom čo odchovala svoje mačiatka a začala sa viac zbližovať s dvojnohou. Trvalo to dlho, ale teraz to vyzerá, že z nej bude väčší mazlík, ako som ja. Lebo nie je taká silná osobnosť ako ja, to sa vie. Dvojnohej toleruje skoro všetko, aj to, čo sa jej nepáči. Napríklad nemá rada, keď ju dvojnohá zdvihne na ruky. To sa krúti ako húsenica, aby ju dvojnohá rýchlo zasa zložila. Ale nekusne ju, ani nepoškriabe. To ja by som sa nerozpakoval. S mazlením s dvojnohými na to ide pekne postupne. Samozrejme najskôr a najviac sa začala mazliť s našou paničkou. Za ňou už príde aj sama, otiera sa jej o nohy, zloží sa pred ňou na chrbát a otrčí to svoje huňaté čierne bruško – a vôbec jej nevadí, že jej ho dvojnohá hladká a škrabká, ešte sa pri tom aj slastne naťahuje! Nechápem. Na to asi nie som zvyknutý, ako by povedala Kačenka. Len čo na ňu dvojnohá položí ruku, už pradie ako motorček. Len či to nepreháňa? Aby nám dvojnohú moc nezhýčkala! Pradenie si treba zaslúžiť, no nie? S ostatnými dvojnožcami na to ale ide mazane. Pripúšťa si ich k telu opatrne, postupne a pomaly. Po jednom. Najprv im dovolila ju občas jemne pohladiť a hneď zasa prekĺzla preč. Potom im dovolila ju už aj pohladkať medzi uškami a zavrnela pri tom. V duchu sa smiala, ako si to dotyčný poctený považoval. A ako sa naparoval pred ostatnými. „Mohol som dnes pohladkať ELIŠKU!“ Dobre na to ide, potvora jedna. Takto by to malo byť – pre dvojnohých to, že nás môžu pohladkať, pomaznať, musí byť PRIVILÉGIUM, a nie samozrejmosť, to sa vie.
Ja sa maznám rád, ale odtiaľ-potiaľ. Keď dvojnohá poobede konečne prichádza z práce, prídem ju aj s Eliškou pekne privítať k autu, aj pusinku jej dám. Dvojnohej, aby bolo jasno. Z lásky, nie za to, že ona nám po príchode dáva krájané kuracie! (To o nás zlomyseľne tvrdí dvojnohý.) Podvečer po jedle o maznaní nemôže byť ani reč, vtedy mám náladu loveckú. Lovím Elišku, hračky, ktorými nám dvojnohá máva pred nosom, dvojnohú samotnú a tak. Dvojnohá je fajn, z menších hryzancov v zápale hry si nič nerobí, ale občas dá aj mne poriadne zabrať. Potom neskôr večer jej už urobím aj tú láskavosť, že ma smie držať v náručí a uspávať škrabkaním. Ak nie som niekde na love. A ráno, keď som ešte rozdriemaný, vtedy jej vleziem do náruče a pusinkujem ju a otieram si o ňu hlavičku a vrním a vrním. Rozkošný kocúrik, to sa vie. No kto by odolal?



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







5 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

 sarah
Kocouřák sarah  Datum11. srpna 2011 16:06

Gino, přesně tak se to má s drbáním a dalšími aktivitami v prostorách pupíkových u našeho Dominátora, kterej jakoby ti z oka vypadl :-)). Tam se taky může mazlit a ňuchňat jen v případě, že on sám chce a řekne si o to. Pozdrav všem do Lužných záhrad posílá Dáma + Dominátor.

 Jarka od Zrzků
Kocouřák Jarka od Zrzků  Datum10. srpna 2011 22:26

Jo, jo Gino, je to tak. Co chlupatý kožíšek, to jiné požadavky. Jeden to má rád tak, druhý onak a třetí úplně jinak. Ale nejdůležitější je, že máš svoji dvounohou, která tě miluje. A umíš dávat pusinky, to taky každý neumí. Velký můj obdiv má vaše Eliška. Ne každá plachá kočička dokáže, i při sebevětší trpělivosti a snažení, v sobě překonat svůj strach, zůstane plachou a k člověku se nepřiblíží na pro ni bezpečnou vzdálenost. To je potom velký problém při nemoci či při zranění. Oba máte láskyplný domov a to mě moc těší.

 Matýsek z Kočičí naděje
Kocouřák Matýsek z Kočičí naděje  Datum10. srpna 2011 21:42

Gino, děláš to dobře! Na personál musí být přísnost a mazlení jenom za odměnu! Eliška je holt měkká, ale musí si vynahradit, o co v dětství přišla. Gratuluju k dobře vycepované dvounohé a krásnému domovu! Málo platné, kočičáci jsou radost a ozdoba každé domácnosti!

 Míla
Kocouřák Míla  Datum10. srpna 2011 16:27

Gino, že jsi rozkošný kocúrik, to ti ráda věřím! Jenom to kocúrik je rozkošné samo o sobě :-)))

 Minda
Kocouřák Minda  Datum10. srpna 2011 15:06

Milý Gino, ty se teda vyznáš. Popsal jsi moc krásně, jak a proč se nechceš škrabkat na bříšku :-)). To víš, dvounohým delší dobu trvá, než pochopí co kočičák má a nemá rád. Pozdravuj Elišku i vaše služebnictvo :-))

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama

Nejčtenější

1
RSS kanály (18x)
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top