Tlest

Fíkají mi Dálek, Dálecek, bambula, beluska, bloucek, budulínek, bumbldlícek, cácolka, dalebák, dlahousek, dlak, dlobek, dusicka, koumák, kukacka, kvítko, mlňous, ňamta ze Zelence, pazlavec, pískle, pisisvol, plasmuska, poděs, posuk, plcek, pfetlhdílo, pfísela pádivá, lvác, santala, sikulka, smodlcha, tlepelenda, tluhlík, tlumbela, ťululum, utfinos, vozembouch, vykuk, zimnice ctvltodenní, zlobidlo někdy i kvícala!

Kdys jsem sel kousnout do Kacenky, vlcela na mě uz z půlky pokoje a kousnout se vůbec nenechala!
Kdys jsem kousnul do Matýska, dal mi pohlavek. Kousnul jsem ho znova a zase mi dal pohlavek. Nevím, ploc to dělá. Asi ho to baví.

Kacenka je kocka. Matýsek je kocoul. Já jsem kocoulek. Je to slozité.
A co je to velké, nesikovné, co plouhá backolama po zemi?
Asi kockomat. Plní misky, hfeje a někdy vlčí na kocky, aby uhnuly. Kocky stejně neuhnou a já to chytím a okusuju. Kacenka tvldí, ze je to panicka. Matýsek tomu fíká dvounohá. Je to slozité...

Někdy je Matýsek kemo. Kdyz se kockomat nedívá, vymění si se mnou misku.
Zele ty dětské kapsicky a mně nechá konzelvu plo velké kocouly! Ale kockomat se dívá a hned nás zase pfesadí zpátky.

Byl jsem na výletě.
Kockomat mě posadil do tasky, na hlaní mi půjcil ksandu a pfiklopil mě deklem. Hned jsem vystlčil hlavu. Koukal jsem po světě.

Na pfechodu plo chodce se auta lekla, ze je kousnu, a dala nám pfednost. Dělníky, ktefí oplavovali v pfíkopu potlubí, jsem nekousl, plotoze jsem na ně koukal svlchu a byli mensí nez já.
Děti, co se na mě smály, bych lád okusoval, ale nemohl jsem na ně, seděly na kocáfe.
Zacal jsem se sápat z tasky. Po lukávu bych mohl vylézt az za klk. Ale kockomat mě zase vlátil zpátky. Tak jsem ho kousnul.
Fíkal, ze pfes palk chodí pejsci na plocházku a nemuseli by být po svacině.
Ploc mi vyplavuje o psí svacině?
Taky fíkal, jestli nedám pokoj, pfístě na mě vezme pfeplavku.
Mně je to jedno. Stejně nevím, co to je.

Pfeplavka je klabice, co do ní chodí spát po obědě Kacenka? To mám lád. Hupsnu jí z postele na stfechu a hopsám, dokud se Kacenka neplobudí. Potom po ní smátlám packou dovnitf a Kacenka vlcí a nemůže na mě.

Na vetelině se mi moc líbí. Mají plíma dlouhé ústfední topení. Spacíloval jsem po něm a hžálo na obou koncích, oplavdu!
Taky tam plo mě měli v cekálně lůzné velké psy. Nechtěli si hlát. Kockomat fíkal, ze je něco bolí.
Mně vylécili bolavou packu koulodláhou a pefíckem na klacku, co jsem ulovil. Plohlédli mi oci i usi, fekli, ze bobky jsou v pofádku, ze jsem fesák, jenom tlochu pfezlanej, (to je u nás doma taková nakazlivá nemoc, asi jsem to chytil od kockomatu, ale vůbec to nebolí), a ze máme pfijít az na ockování.
Vetelinu mám lád. Hlavně ta kamna! Na zpátecní cestě jsem vystlcil hlavu z tasky a nez jsem si lozmyslel, co podniknu dál, usnul jsem únavou.

Kacenka píse, aby si mohla postězovat.
Matýsek píse za kufe.
Kockomat píse Jezískovi o slusivé blnění.
Já písu za tlest.

Nemám okusovat panicku.
Nemám okusovat panicku.
Nemám okusovat panicku.
Stoklát.

Kacenka fíkala, ze stoklát je moc. Jedna, dvě, moc. Psát tlest je dfina!
Ploc vlastně nemám okusovat panicku? Kousu vsechno. Záchodovou klabici. Polstáf. Pefinu. Panicku. Co kdyby byla zlovna tam, co se tlefím, k jídlu?

Vsichni jsou velký, tak se na mě vytahujou, ze jsem jestě plcek. Jenze já lychle vylostu a uvidíte, jak vás budu plohánět! Jestě ládi si se mnou budete hlát!

Sdílejte!  |  O sdílení

14 komentářů

Reklama
Reklama