Dobrá hospodyňka pro kočku přes plot skočí
Příběh, který vám budu vyprávět, je pravdivý. A nijak ho nesnižuje to, že to jsem byla ještě malá. To jsme jednou byly všechny holky, jako každý den, když je pěkně, na zahradě. Procházely jsme se, zkoumaly, odpočívaly na sluníčku, honily se, prostě normálka kočičí den. Panička chodí na zahradu s námi a pořád nás hlídá. Ona se totiž o nás moc bojí. No nevím, co by se nám jako mělo asi stát, že jo? Při jedné honičce s Wyuškou jsme zaběhly za dům. To víte, byl to fofr. Když letím, tak letím. No a panička se nějak zdržela nebo co, a když se zpoza domu vrátila jenom Wyuška, začala čuchat nějakou lumpačinu. Přiletěla za dům, kouká, hledá, já nikde. A najednou mě vidí za plotem, u sousedů. Tady se musím ohradit, ono jí totiž vůbec v první řadě neproletělo hlavou, jak jsem dobrá, protože plot je vysoký skoro 2 metry. Jenže místo pochval začala panička měnit barvy. Od bílé k rudé a zase zpět. Hlavou se jí honilo, že když přelezu i sousedovic plot, dál už je jenom louka, pole, černý les a že už mě nikdy neuvidí. Naši sousedi mají vlčáka, Nera. A Nero se najednou zjevil na zahradě. Panička začala na Nerouška volat a lákat ho na druhou stranu zahrady. Asi o něj měla strach. Ví dobře, co má doma za šelmu. On totiž takový zakousnutý vlčák na dobrých sousedských vztazích moc nepřidá. No neříkám, že Neroušek je hloupý, ale je to pes, takže vůbec nepochopil, co po něm panička chtěla. Ta už na naší zahradě poskakovala jako čertík a já se v klidu procházela po sousedovic zahradě. Musím říct, že tam mají spoustu zajímavých věcí. Když paničce nevyšla finta s odlákáním vlčáka, popadla telefon a volala sousedům. Jenomže sousedi jako každý den po obědě odpočívali spánkem spravedlivých. Takže napoprvé jí telefon nikdo nebral. To už málem upadala do mdlob. Naštěstí druhý pokus už vyšel, sousedi byli probuzeni. Jenom jsem slyšela, jak panička houkla do telefonu, aby zavřeli Nerouška do chaty, že má u nich na zahradě kočku. Začala jsem tušit, že můj výlet bude brzo násilně ukončen, a snažila se najít nějaký úkryt. V rohu zahrady mají sousedi dřevěnou kůlnu, stojí na cihlách. Jupí, tam pod ní je super místo ke schování. A to už panička viděla, že musí urychleně jednat. Kdybych tam zalezla, nedostala by mě ven ani za nic a to pěkně dlouho. Nemohla ztratit už ani vteřinu. Vyhoupla se na plot, přehodila nohu na druhou stranu a skočila k sousedům. Teda nutno říct, že se to v žádném případě nedá srovnávat s mým ladným skokem, ale snažila se, to jo. Plot je plaňkový dřevěný, skoro 2 metry vysoký, není se kde držet, o co se opřít a na druhé straně je ještě o půl metru vyšší, protože sousedi mají zahradu níž než my. Když se panička přehoupla na druhou stranu, letěla jako střela ke mně. Já už zalézala pod kůlnu, ale jaksi jsem to špatně odhadla. Panička po břiše zajela za mnou, čapla mě za ocas a vytáhla mě ven. Pěkně pevně mě držela a nehodlala mě pustit. To všechno se seběhlo strašně rychle, takže teprve v této chvíli začali vylézat naši pomalejší sousedi z chaty. To se mi přestávalo líbit, nemám ráda cizí lidi. Začala jsem se kroutit, svíjet, vzpouzet. Paničce jsem roztrhala tričko, tepláky a místy i kůži. Přesto mě držela pevně, moc se snažila, ale prostě když šelma něco nechce, má sílu jako slon. Tak jsem se paničce vysmekla. To jí ovšem moc nepřidalo a už to s ní málem fakt šlehlo. Já jsem ovšem chytrá kočka a vím, co a jak. Takže jsem si to namířila domů, mohutným skokem jsem přeskočila dva a půl metru vysoký plot a už jsem byla doma na svojí zahradě. Panička si trochu oddechla, ale stejně se o ní pokoušel infarkt, bušilo jí srdce a celá se klepala. Rychle se vypravila na zpáteční cestu, aby byla co nejdřív u mě doma. Snažila se vyskočit opět na plot, ale tohle teda už nedala. Visela tam, jako prádlo na šňůře, ale prostě se přes ten vyšší plot nedokázala dostat. Soused jí musel přinést štafle, aby se dostala domů. Potupa, co? To já bych nikdy nesnesla. Když se dostala zpátky domů, šla hned ke mně. Asi mě konečně pochválí, jaká jsem zdatná skokanka. Omyl. Popadla mě, vynadala mi a zavřela mě doma. Měla jsem zaracha a celý den se mnou nepromluvila. No vidíte to, kočky? To je spravedlnost, co? Ale nebojte, já si uznání v rodině určitě vybojuju.
FOTO: Sleduju sousedovic vlčáka. Asi se za ním zase někdy skočím podívat.
| O sdílení
sarah 
17. března 2012 3:28
Matýsku, dovolím si oponovat, MĚ teda nikdo, ani milovaná Víla ke skoku na knihovnu, případně na parapet vyprovokovat nemůže. Ale pokočtit, to je jiná :-))), to se jí daří.
Matýsek z Kočičí naděje 16. března 2012 16:27
Opět se potvrdilo, že kočky dělají z lidí lepší lidi a z některých i sportovce!
LuckyL 15. března 2012 23:00
Jessinka, keď si toto zmákla už ako malá, neviem sa dočkať ďalších zápiskov z puberty a dospelosti :-))
Karla z Končin 15. března 2012 22:18
Jessinko, suprový zápisek :-))))))))))))))))) Ty jsi určitě postrach všech vlčáků :-))))))))
Luci + 4 15. března 2012 21:32
:-)))))))))))))))))))))))))))))))))))) Jessinko, i když tenhle tvůj příběh znám, smála jsem se znova a věta o vlivu zakousnutého vlčáka na dobré sousedské vztahy mne shodila pod stůl. Ale, musím konstatovat, že tvoje dvounožkyně tady líčí nutnost hupnout přes plot jako mimořádnou událost a přitom my zasvěcení, kteří jsme se zúčastnili kočkosrazu v nejmenovaném jihočeském městečku dobře víme, že skoky přes plot jsou její oblíbenou disciplínou, kterou trénuje, kdykoliv uvidí plot...:-DD
Radava 15. března 2012 19:47
Medaili paniččce za záchranu zajedno Jessinky, zadruhé chudáka Nerouška, který netušil, co všechno se mohlo stát :-))
Betty 15. března 2012 19:21
Vysvětlení, proč panička nešla dveřmi, by asi vydalo na samostatný deníček. Tak pro ty, co to zajímá alespoň ve zkratce. Při „záchraně sousedovic vlčáka“ šlo o čas. Vrátka jsou zamčená a jsou na druhé straně zahrady, klíče doma. Když pominu časovou prodlevu, Jess by paničce zmizela z očí a mohla by se nepozorovaně zakousnout Nerouškovi do krční tepny. I když by panička došla domů pro klíče a zazvonila na sousedy, Neroušek jakožto vítací pes, by letěl k vrátkům první a skočil by po cestě Jessince přímo do tlamky. Při zpáteční cestě byla volba přes plot už jenom důsledkem zamčených vrat. Prostě jinak by se panička domů nedostala.
janina.z 14. března 2012 22:13
Jess, směju se od ucha uchu:-)) Moc hezky jsi to napsala, ale paničce sportovní výkony nezávidím:-))) Myslím, že příště půjde dveřmi.-)))))))
Iva Goli 14. března 2012 20:13
Práve som sa vyhrabala spod stola, kam sa hrabeme na tvoju paničku, Jess, hotová atlétka:))))))))))))))))))))))))))))))))))
EvaNo 14. března 2012 19:27
Teda Jessinko, já být tím vlčákem a vidět takovou nebezpečnou šelmu kočičí, tak na tu svou zahradu radši ani nevylezu :-))))) Akorát nevim, proč panička zpátky nešla dveřma?
Radava 14. března 2012 18:58
Milá Jess, moc hezky jsi to popsala :-)) jen mě trošku mrzí, že nemáš taky svůj malilinký foťáček, taková fotka paničky, jak se drápe, respektive visí na plotě, by bylo moooc zajímavá :-))
Aglája 14. března 2012 14:10
Ech, Jessinko, jen mne tak napadlo, já bych se od sousedů vracela jako dáma dveřmi, rozhodně bych se nevěšela jako prádlo na plaňky, zkus paničce promluvit do duše, takový ponižování přece nemá zapotřebí:-)))) Navíc ke spěchu nebyl důvod, předpokládám, že si na vaší zahradě právě mordovala vážku, takže o zábavu bylo postaráno.
Aglája 14. března 2012 14:06
Jessinko, ty jsi pro paničku hotové požehnání. Takovej barometr fyzické kondice, když tě nedoběhne nebo to je naknap, je to jasné znamení, že musí víc skákat, šplhat, běhat:-) Ještě že má tak obětavou instruktorku, jako jsi ty. Ty ji nenecháš zakrnět, že? No, na druhou stranu je panička dost dobrá, přehupsnout dvoumetrovej plot, to je slušnej výkon, šla na to flopem, nebo stredl? Já bych se jen zoufale zavěsila. Chudák vlčák, má to těžkej život. Napsala jsi to moooc pěkně, pobavila jsem se.
Taťána 14. března 2012 13:12
Jess, máš hrozně obětavou paničku:-) A na bengálkách oceňuju, že jim dobře drží ocas na těle:-))) Když jde do tuhého, moc se to hodí:-)
beta.1 14. března 2012 12:04
Jessinko, hezky jsi to napsala, jsem se pobavila:-)))). Ano, dobrá kočkomilka přes plot skočí a tvoje panička, je teda pořádná skokanka, i když musel soused nakonec vypomoci štaflema:-))))). No radši zůstaň u svých břízoskokoletů, je to rozhodně pro paničku výhodnější:-)))))
Milena 14. března 2012 10:11
Jess, zase tvé schopnosti nedocenili, co? Taková šikovná skokanka. Navíc se staráš o paniččinu dobrou kondici (i když pokud visela jak prádlo na šňůře....tak ta kondice kdovíjaká nebude - ale možná to bylo tím podstoupeným stresem). Moc bezva deníček. Všechno dobře dopadlo. Dvounohá má navíc originální triko a umělecky potetovanou kůži. To "kočičí zdobení" je na MK poslední dobou nějak módní :-)
Hanako 14. března 2012 10:07
Hihi Jess ty teda trénuje holky kardiovaskulární systém. Když vidím tvuj pohled divím se že si sousedi nenaisntalovali lepší plot na ochranu vlčáka před nebezpečnou krvelačnou kočkovitou šelmou :-))
Alča 14. března 2012 9:03
Tak to jsem se zasmála. Sice bych nechtěla být v kůži paničky, ale čte se to hezky:-))))) Jenom bys měla víc psát Jessinko.
BáraP 14. března 2012 9:01
ty seš teda ale divoška jassinko!! ale paničku naprosto chápu. mě merlin jednou zdrhnul na balkon, když jsem šla vyhánět holuba, co se mi tam producíroval...z kšá bylo kšuÁÁÁÁ merlinku NÉÉÉÉÉ a následně dostatečně sladkým hláskem prosby o to, aby zůstal stát a hlavně neskočil za holubem (on sám byl nakonec vyplašenej a jen si přilehnul na zem)...to bylo skoro na panáka. na balkon jinak nesmí.
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.
Přitlapkovat se
1 025 480 727x / 2x
