Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum16. června 2012  |  KočičákWillard  |  AutorPavla5  |  Zobrazení celkem/dnes1 025 480 871x / 1x

Kočičí superman

Kočičí superman

Sem šelmisko k pohledání a taky kočičí superman. V současný době vobšťastňuju svou ochlupacenou přítomností zahrady a tmavý kouty jistý středočeský vesnice. Dvounohá mě sem vzala na podzim, že prej když se budu chovat slušně, mohlo by to bejt oukej. Je vám asi jasný, že jinak než slušně se ani chovat neumím, jenže stejně sem se setkával s velkou nepřízní. Za celou zimu sem sežral jen dvě dracény, rozcupoval drápama jenom jeden potah a nanosil domů z půdy na tlapách sotva půl kbelíku prachu, a stejně na mě byly pořád nějaký komentáře.
Vlastně se mi zamlouvala jen velká dvounohá, která se mi snažila zpestřit dlouhé zimní večery trochou kultůry. Kdykoli jsem vyskočil na stůl, kde se připravovaly řízky, a lehnul si mezi kusy masa (nebo i na ně), začala kolem vesele poskakovat, zpívala jímavou píseň s veselým refrénem „kuš kuš jedeš!“ a hlasitě tleskala do rytmu. Bylo to tak zábavný, že jsem se většinou uložil ještě pohodlněji, začal vrnět a tu a tam jsem roztržitě hryzl do řízků, který se rozkládaly všude kolem.
Celou zimu mi děsně chyběl lov, páč dovnitř nelítaly žádný chrobáci a jiná havěť zrozená ke kočičí zábavě. Dokud jsem ještě bydlel s dvounohou v předchozím levhartáriu, trávil jsem večery na parapetu, a jakmile něco letělo kolem, přihrál jsem to tlapou do okna a pak to hodinku dvě masakroval na zemi. Ulovil jsem během podzimu asi dvacítku velkejch černejch brouků s tvrdýma krovkama. Dvounohá z nich byla děsně nadšená, protože měli tendenci se rozlejzat po bytě, mizeli většinou pod skříněma nebo pod lednicí, a já jsem pak lítal od skříní k lednici a všechno monitoroval. Byli to děsně kvalitní brouci, žádný levný šidítka. Někdy se mi stalo, že jsem jednoho usilovně hryzal dobrejch deset minut, a když jsem pak na chvíli přestal, protože mě už bolely čelisti, brouk mi vylezl z tlamy a odešel za koš na odpadky. Dvounohá byla v takovejch chvílích radostí bez sebe, děsně mě velebila a přemýšlela, proč si před dvěma lety nepořídila králíčka.
Jednou se mi přihodila taková věcička. Bylo pozdě večer, venku vedro, dvounohá seděla u otevřeného okna a psala na počítači, a najednou to venku zabzučelo. Vyrazil jsem na lov. Hopsnul jsem na parapet, máchnul tlapou... jenže to pitomý broučisko letělo dál, jako by se nechumelilo. Jsem naštěstí kočičí superman, takže lítat umím taky. Pustil jsem se za nim. Chvíli jsem fakt letěl. Pak mě zespoda prásknul chodník. Velkou silou. Taky mi zvonilo v uších. Pak se to zvonění změnilo na strašný ječení. Bylo to, jako když ječí dvounohá. Seděl sem pořád na chodníku jako oukropeček, když se otevřely dveře od baráku a ven vyšla dvounohá. Měla přesně ten soucitnej výraz, kterej sme s Bertranďákem nesnášeli, takže sem se radši sebral, vběhl do baráku a metelil po schodech zpátky do druhýho patra. Dvounohá se asi pomátla, páč mě chtěla ošahávat. Nechal sem jí, ať se mi podívá do tlamy a do uší, ale když mi chtěla hmatat po tlapách, radši sem se odebral pod postel, odkud sem na ní výhružně svítil očima.
Sotva se ráno dvounohá vyhrabala z postele, chtěl sem se já vyhrabat zpod postele, jenže to vůbec nebylo snadný. Pravá zadní mě bolela, jako by mě do ní někdo kousal, a vůbec nechtěla chodit. Řekl sem si, že si zase zalezu, jenže než sem to provedl, dvounohá mě chňapla, strčila do přepravky a vzala na nedobrovolnej výlet. Zase sem byl středem pozornosti. Pokládali mě na stoly, fotili mě, ohmatávali mi tlapy, svítili mi do uší a pak mi píchli injekci. Dvounohou vybavili ňákou pastou, která prej kočkám děsně chutná a dobře se po ní hojeji klouby. Cestou domů si dvounohá strašně pochvalovala, jak jí učim skromnosti, protože teď bude jíst do konce měsíce už jen suchej chleba nebo moje granule.
Ještě pár dní jsem byl děsně nemocnej kočičák, dostával sem injekce a tu bezvadnou pastu, se kterou byla spousta legrace. První dávku sem dostal na tlapu a setřepal sem jí tak šikovně, že bílá zeď vedle mě začala vypadat, jako by se na ní vyřádil Picasso. Další pokusy skončily oblemtáním lednice, ušpiněním koberce a jednou se mi při lítém boji povedlo zařídit, že kus pasty ochutnala i dvounohá, když sem předstíral, co jí chci dát pusu poté, co mi opatlala pastou čumáček. Bohužel se nakonec ukázalo, že pasta je moc dobrá, takže sem jí začal polykat bez vykrůcání, což značně snížilo počet adrenalinových akcí v levhartáriu.
Abych to zestručnil, že všech lapálií sem se zdárně dostal. Proto také bylo uznáno, že jsem připraven k akci Venkov a následovalo stěhování do středočeského levhartária, kde bydlím dodnes. O tom zas příště.



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







18 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

Aglája
KocouřákAglája  Datum19. června 2012 22:28

Willoušku, až teď mi došlo, ty jsi vážně letec, ty si letěl z druhýho patra. No to máš vopravdu štístko a křídla na zádech. Ještě že to dopadlo dobře a hlavně si už mimo nebezpečí. Uff. Jo, ta fotka u deníčku je boží, prosím, prosím paničku, ať ti sem nacpe víc fotek, at se pokocháme. A zdravím Ocelota, at si pánik přikládá na tu řeznou ránu jitrocel, to zabírá:-) možná i syrovej řízek by byl dobrej, ale to by mu s ním Ocelotek asi pomohl, že?

Hanako
KocouřákHanako  Datum19. června 2012 20:41

Wilárdičku krasafče krásná a nějaké další foto by nebylo. Oh holka je světice, hlavně že šmakovala pasta i jí a chléb je prej zdravej, hm a voda at ji zkusí proměnit ve víno. Tak si toho venkovského života užívej a PIŠ

LuckyL
KocouřákLuckyL  Datum19. června 2012 19:59

Wilardíku, som rada, že si OK. Tie chodníky, čo mlátia nič netušiacich kocúrikov sú hnusné potvory. Ešte že na vidieku sú na vás miernejšie. Maj sa, zasa napíš a pošli viac foto! :)

Aglája
KocouřákAglája  Datum19. června 2012 19:40

Willardíčku, díky za report. Nadrásal jsi to famozně. Jen na sebe prosím dávej pozor jo, práskající chodník, to není o co stát. Jestli jste se přestěhovali na venkov, tak už asi není nutný sítovat okna, že? Na venkovních ladifundiích je život v pohybu, velkej revír, hodně hmyzu... jo, to musí být zábava. Panička je světice, o chlebu o vodě, drahá pasta všude jen ne v tobě:-))) jo a pasáž o zahřívání řízků a prozpěvování mantry Kuš, kuš, jedeš byla dokonalá.

janina.z
Kocouřákjanina.z  Datum19. června 2012 16:39

Willarde, to je paráda, že jsi se ozval!! Je dobře, že jsi leccos od Bertranda okoukal :-))) Na Venkově buď opatrný a honem napiš!!!

Matylda 2
KocouřákMatylda 2  Datum18. června 2012 23:50

Vilíčku, pořád koukám na tu Tvoji parádní fotku... jsi normálně totální krásníííík. Jsem se zamilovala opět :-))). Tak úžasný pohled, kožíšek, prosím paničku, jestli by přitlapkovala více Tvých fotek... prosíííím. Díky za info o Betrandovi našem milém ocelotovi... Super, že se těší výtečnému zdraví a je v takové kondici, že poskytuje řezné rány. Myslím, že páníček něco takového potřebuje :-))), aby věděl, jak má šikovného kocourka doma.

Pavla5
KocouřákPavla5  Datum18. června 2012 22:42

Willard všem děkuje za komentáře a slibuje, že zbude-li mu v jeho náročném kocouřím rozvrhu chvilka času, zas něco naškrábne. O Bertrandovi je mu známo pouze to, že se těší výtečnému zdraví a že stále mírně pokulhávající páníček mu začíná odpouštět jistou řeznou ránu na noze.

Jarka od Zrzků
KocouřákJarka od Zrzků  Datum18. června 2012 22:36

Vilíku, tu jednu pasáž o supermanovi jsem raději vynechala. Na venkově ti snad nic takového nehrozí, leda, že ti Muffík natrne kožich.

Karla z Končin
KocouřákKarla z Končin  Datum18. června 2012 21:58

Willarde, boží zápisek :-))))))))) Kultura na zimní večery mě absolutně dostala :-)))))))))) Ať se Ti na venkově líbí a měj se tam moc pěkně.

Radava
KocouřákRadava  Datum18. června 2012 19:44

Willarde, ty krasavče jeden, krásný zápisek a přeju ti, ať se ti na venkově daří a líbí se ti tam...

Luci + 4
KocouřákLuci + 4  Datum18. června 2012 19:12

Willarde supermane, jsi šelma úžasná, psavectvím nadaná a celkově skvělá, jen ty letoskoky z výšyk radši nezkoušej už. a na Venkově se opatruj a zase brzy napiš...je super, že jsi odkoukal styl od Bertranda, který určitě chybí nejen Matyldě a mně...

Matylda 2
KocouřákMatylda 2  Datum18. června 2012 18:42

Jůůůů, Vilíčku tak Ty žiješ, už jsem myslela, žes na nás zapomněl... tak to mám radoooooooost!! Piš, prosím... a co jak se má Bertrand? Máš o něj nějaké zprávičky? Nevím jak ostatním, ale mně osobně tady na MK moooooooooc chybí... Pozdravuj paničku. pa

Betty
KocouřákBetty  Datum18. června 2012 14:35

Teda Wille, takové nebezpečné kousky už neprovozuj. Na venkově se chovej slušně a dávej na sebe bacha.

ilias
Kocouřákilias  Datum18. června 2012 12:40

Willarde, tož ty takhle? A jak tak koukám na ten tvůj výraz... fakt jsi si jistej, že nemáš na Slovácku bráchu? Opravdu máš kukuč jako náš Lojzek, barvy taky sedí, no a před Vánoci náš veletygr strávil dva dny na kapačkách, protože si pro změnu na vycházce pochutnal na nějakém fujtajblu, takže u nás Ježíšek přinesl akorát pytel dietní kočičí stravy :-).

April
KocouřákApril  Datum18. června 2012 9:41

Teda Willarde, dělat takovýhle lotroviny a skákat z okna! Tak ať se na Venkově daří a vyhejbej se malérům!!!

Matýsek z Kočičí naděje H
KocouřákMatýsek z Kočičí naděje H  Datum18. června 2012 8:55

Zatrachtilí lítací brouci! To jsem rád, že ses z toho letu vylízal! Bylo by nám bez tebe smutno!

Lucieen
KocouřákLucieen  Datum18. června 2012 8:53

Krásně napsáno :) Vy si užijete tedy :D

LA
KocouřákLA  Datum18. června 2012 8:50

Chudáčku maličký, takový úraz a dvounohá tě ani nekrmí přímo do čumáčku?

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama

Nejčtenější

1
RSS kanály (13x)
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top