Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum23. listopadu 2012  |  KočičákKateřina Urbanovic  |  Zobrazení celkem/dnes1 025 480 700x / 1x

Jsem důležitá kočka

Nejprve musím napsat, jak jsem se dostala k příjmení Urbanovic.

Před pár lety se u nás v dědině spravoval most a mezi dělníky, kde se vzalo, tu se vzalo párměsíční koťátko. Nejdřív jsem pobíhala mezi dělníky a až odešli, tak i mezi auty. Panička s páníkem tehdy bydleli ještě "ve starém" a měli můj slalom přímo před okny. No, co vám mám povídat, stačila troška salámu a byla jsem jejich. Po zjištění, že jsem teda kočička, jsem byla pojmenována Káťa (ono ve starém se všechny kočičky jmenují Rozárka nebo Káťa a kocourci Bob a Felix). Území už okupovalo pár kocourů, mezi nimi Albert, ten byl opravdu Paniččin a to ostatní nadělení bylo tak nějak všech. Mezi nimi i já. Proto, když se záhy Panička stěhovala do "nového", odešel dobrovolně jen Albert, my ostatní zůstali. Nebyl ani tak nějak důvod odcházet, bylo tam dobře, misky plné a měli nás tam rádi.

Občas nad hlavou proletělo slovo kastrace, ale tak nějak se to opomnělo či co a já jsem se spíš mazlila s psíky než s kocoury. Až tedy minulý rok na jaře jsem všechny překvapila, když se mi narodila tři krásná koťátka, zdravá a k pomuchlování. Ani břicho jsem neměla, fakt. A to už byla kastrace fakt nezbytná.

Panička s páníkem se odstěhovali kousek, jen co by kostelníkův Pepík třikrát kamenem dohodil. Kastrace byla domluvená dva týdny po porodu a když nadešel den D, panička si nás všechny vzala domů s tím, že se o nás postará jen na dobu nezbytně nutnou, to znamená na dva dny a zase nás všechny vrátí do starého. Tak jsme se nastěhovali do předsíně, já odjela na operaci a vše mělo být ok. Taky bylo. Panička první noc nakrmila mé drobky, a pak už jsem to zvládla sama.

No, a nějak se se mnou nedokázala rozloučit, ze dvou dnů byl týden, dva, měsíc a už jsme tam zůstali všichni. Albert žárlil, pravda, ale nakonec nás přijal. A já jsem si užívala toho, že jsem byla vevnitř a ven chodila, jen když jsem chtěla sama. Prťatům se našly nové supr domovy a já jsem prostě odmítla odejít.

Panička byla v tu dobu těhule a to si vyslechla řečí od různých lidí... Jak může mít doma kočku a kdyby jen jednu, že přenášejí nemoci, miminko bude taky nemocné a pak že až se narodí, tak že mu ublížíme a kdesicosi, no povím vám, takový vztek se mnou i s paničkou lomcoval. To by spíš ublížily takovéhle hloupé řeči než my, mazlíci. No, ustáli jsme to, kde to šlo, tak jsme vše vysvětlili a někde jen mávli packou.

A teď se dostáváme k tomu, proč jsem tak důležitá kočka. Když přišel paniččin vypočítaný den porodu, byla u lékaře a tam se dozvěděla, že se pořád nic neděje a že to bude ještě pár dní trvat, ať je v klidu. Ale já jsem věděla, že se něco děje. Svým šestým smyslem jsem cítila, že je něco v nepořádku a do té doby hodná Káťa se změnila ve zlobidlo. Pořád jsem za paničkou chodila, mňoukala, chtěla hned ven, hned dovnítř a opravdu zlobila. Když přišel večer a oba dvounožci už leželi, naschvál jsem hrabala v záchůdku tak zuřívě, že prostě panička musela vstanout se slovy: "Já to jdu vynést, nebo to tu bude smrdět celou noc." Já, Kačenka už jsem čekala za dveřmi ložnice a okamžitě se dobývala dveřmi ven. No, byla jsem vypuštěna a proto zbytek vím pouze z vyprávění.

Panička nasupeně vyšlapala schody a jakmile přidřepla ke kakáči, luplo to a najednou se na dlaždici objevily kapky, ale to my fakt na svědomí neměli. Když to říkala páníkovi, že už to asi přišlo a že je na zemi nakapáno, jen odvětil, že jak se sprchoval, tak nejspíš nakapal. :-D Asi tedy néé, páč za pět a půl hodiny se narodil náš nejmenší páník.

A panička si opravdu myslí, že za to, že se Jiřík narodil přesně na termín, můžu já a že jsem to věděla, proto jsem velmi důležitá kočka :-)))



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







8 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

Zdenka
KocouřákZdenka  Datum27. listopadu 2012 19:14

Tak u nás je taky názor, aby se těhotná radši kočkám vyhýbala. Nač zbytečně zvyšovat riziko - Mourek se zatím nastěhoval k nám; má se prima, a "mamina" má o jeden důvod k obavám míň :-) Zdraví Mňouk

LuckyL
KocouřákLuckyL  Datum27. listopadu 2012 7:42

Veru, kde by boli bez teba...panička by bola tehotná možno až doteraz, keby si to nemanažovala... :-)))

Ája0804
KocouřákÁja0804  Datum26. listopadu 2012 18:31

Kačenko, přejeme Ti dodatečně vše nejlepší. Jsi moc šikovná kočička, je dobře, že tě panička má:-))) Moc hezky jsi to napsala.

Dália24
KocouřákDália24  Datum26. listopadu 2012 17:41

Tak, tak Katarínka. My sme proste bez vás stratení :-) A mala si včera meniny. Tak všetko naj :-)

Neznámý kočičák
KočičákNeznámý kočičák  Datum26. listopadu 2012 17:16

Milá Kačenko, sepsala jsi to moc hezky a hlavně - moc hezky jsi to všechno ohlídala, malého páníka a tak.. a tak ti přeju ať se ti dobře daří, na hloupé řeči některých dvounohých vůbec nedej a páníky si hlídej, všechny. Těším se na další zápisek, tvoje kamarádka Rozárka.

Polter.geist
KocouřákPolter.geist  Datum26. listopadu 2012 16:15

Matýsku, tys tohle ještě neslyšel?? U nás tyhle bláboly mele kdekdo.. že k těhotným a miminkům prostě kočky nepatří. Já, až se někdy rozhodnu mít mimi, budu obklopená kočkama at se děje co se děje :)

Katuško, pěkne napsáno, nebejt tebe, kde by byli :)

Matýsek z Kočičí naděje H
KocouřákMatýsek z Kočičí naděje H  Datum26. listopadu 2012 15:56

Moc pěkný příběh! Co je to za hloupý zvyk, strašit kočkama miminko na cestě?!

Karla z Končin
KocouřákKarla z Končin  Datum26. listopadu 2012 12:15

Milá Kateřinko, moc pěkné vyprávění, jsi fakt důležitá, to je jasné. Albert je sice moc hodný, ale je to přece jenom chlap a takovým věcem jako je těhotenství, rozumí ženská nejlíp :-)
Vaše panička je moc hodná. Vím, že se o Tebe i koťátka moc pěkně postarala.

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top