Kmotříček

Už jsem vám říkala, že já jsem ze všech kočiček nejhodnější?!
Když se vyčůrám v kuchyni do dřezu, pečlivě to po sobě zahrabu! Panička pak remcá, ale dřez vydrhne, a tak jsme čistotné obě!

Nechápu proto, proč po mně občas hází molitanovým balónkem?! Takovým mrňavým. Nejsem na to zvyklá. Nikdy se netrefí. Vždycky se leknu a uskočím. A jdu se vzpamatovat pod křeslo. I nový Kocour na balonek civí nechápavě. Na co je to dobré, když se nedá jíst...
Matýsek zpozorní, jakmile panička vezme balon do ruky. Jenže to už kolem letí Dárek a tak Mates zase zalehne. Párkrát se připletl Dárkovi do letové dráhy a dostal strašnou pumelenici. Dárkovi na lovu na životě nezáleží. Jde po balonu!!!

Jelikož nám zplesnivěly dvě dávky kočičí trávy, ještě než stihla ze semínek pořádně vyrůst, musí Matýsek ožírat potos.
Teda možná nemusí, ale ožírá. Je to labužník. Žádný list nesní celý. Každý okouše do polovičky. Po náletu kobylek by ta kytka nedopadla hůř! Ale kobylky nemáme. Jenom Matýska.
Zatímco můj kožich vypadá, jak zděděný po starší sestře, Matýsek se ve svém ještě plandavějším tváří jako báťuška, car veškeré Rusi. Vyklubal se z něj pod Dárkovým vedením zdatný rváč.
Dárek zmohutněl a pod srstí se mu rýsují svaly v naší domácnosti nevídané. Už nemá neúměrně dlouhé packy, kterými mydlil Matýska přes nos.
Mates zjistil, že na něj stačí, a teď se válejí po podlaze a nasazují jeden rafinovaný hmat za druhým.
Když se Dárek ujistí, že opravdu nevyhraje, schoulí se jako koťátko, vystrčí bříško a tváří se udiveně, proč si na něj tak dovolujou.
Mates nad ním rozčíleně švihá ocasem, ale už mu ji nevrazí. Čeká, co bude.
Dárek si drobet odpočine a vrhne se znova do boje.

Matýsek se rád češe. Nevím proč. Nemám to ráda. Nejsem na to zvyklá. Rozplácnu se jako hadr na podlaze a kradmými pohyby se chystám odplížit. A zdrhám! Nevypadám na to, ale když jde o život nebo o česání, jsem rychlá!
Ráno panička opatrnými, pomalými pohyby češe i Kocoura.
Aby se nevyplašil. Jinak zmizí. Taky nacvičují Berany, berany, duc. Jenže on neumí počítat do tří. Ducá hned na první dobu.

Se jmény je potíž.
Chápu, že squatteři, kteří se nechají krmit, ale nenechají vzít do náruče, nemají svoje jména.
Indiáni dávali dětem jména, až když se projevila jejich nátura.
Před dávnými a dávnými lety se paničce měl narodit chlapeček Martin.
Celá rodina to jméno odsouhlasila a všichni se těšili, že čáp přinese kluka jako buk, takového pořízka z obrázků od Lady.
Souhrou nepříznivých okolností se předčasně narodil chlapeček menší než šiška chleba a po paničce ještě v mrákotách chtěli jméno. Ač nevěřící a klasickým vzděláním nepoznamenaná, nechala zapsat biblické jméno David.
A pak všichni šest týdnů trnuli, jestli chlapeček David vyhraje nad Goliášem smrti, který se nad ním hrozivě vznášel...
Měli jsme štěstí! Teď David kočičkám vozí mlsky a trpělivě vyměňuje překousané kabely...
Jenže mnoho kočiček štěstí nemělo. Nedávno se panička byla podívat na Lesním hřbitově, kde je oddělení pro zvířátka. Když je na malém kameni nebo skleněné desce napsáno Alík, každý si vzpomene na nejhezčího Alíka, co znal, ať už kdekoliv, a věnuje mu vzpomínku a tichý úsměv tam někam dovnitř, kde to lidi hřeje u srdce. Už kvůli tomu by si Kocour zasloužil opravdické jméno. Ono v Očkovacím průkaze Starý Kocour vypadá divně. Tak nějak odtažitě. A náš Kocour je milý! Nenahání mě a nevrčí na mě, dokonce ani, když se k němu schovám pod křeslo při ródeu, co pořádají ti naši dva neurvalci.

Vaše návrhy jsou bezvadné! Nejvíc paničku nadchnul Jánošík! Pro takového Dárečka by byl jako dělaný! Jaké to bývalo vymazlené koťátko a jaký je z něj loupežník! Například u Barbuchy se jeho rodina trefila skvěle! Jenže Kocour je pořád ještě bojácný...
V sobotu po snídani se paničce ometal kolem nohou velice snaživě. A panička si tak dlouho plácala dlaní do kolen, až jí na ten klín vyskočil! Po druhém pohlazení zase slezl, ale jméno už si opravdu zaslouží!
Snad, že tenkrát, když ho poprvé uviděla a myslela, že se jedná o kočičí babičku, spontánně ji nazvala Kmotřičkou, panička mu začala říkat Kmotříček. Kmotr v pohádkách býval hodný, někdy trochu popleta a někdy zase mazaný rádce. A Kmotříčka můžete pohladit po kebuli a vysadit si na klín, i když se mu to ještě moc nelíbí a utíká...

Sdílejte!  |  O sdílení

14 komentářů

Reklama
Reklama