Vymyslel jsem novou rošťárnu

Co nás opustila Františka, jsem poněkud osamělý. Nemám koho honit a zlobit a tak kromě toho, že se ze mě stal obrovský mazel, vymýšlím různé rošťárny a skopičiny, čímž maminu i zbytek rodiny uvádím v úžas.
Ve dne jsem způsobný klidný a pospávající kocourek, zato v noci si to vynahrazuji. Ale co mám dělat, když dvounožci spí a nikdo z nich se mnou nechodí na kočičí sněmy u popelnic? Ale protože jsem chytrý, tak jsem to vymyslel. Najdu si venku nějaký šustivý papírek, nejlépe obal od oplatek, a šup s ním domů. Chvilku ho honím po zemi, pak s ním hupsnu na maminku do postele, trošku ji poskáču, pak několikrát oběhnu byt a jdu si pro další. Takhle to absolvuji třikrát za noc. No a ráno jsem docela unavený, tak se k mamince pěkně přitulím a spokojeně spinkám.
Dneska jsem zaslechl, jak to mamča vykládala Vítkovi, ten se tomu strašně smál a říkal, že to bude teprve sranda, až si budu takhle v noci čutat s nějakou opravdickou myškou. Předstíral jsem, že nic neslyším a že se mě to netýká, ale jen počkejte, až nějakou ulovím! Chi, chi, to bude tóčo !!!
A kdyby mi naši náhodou pořídili nového kamaráda, tak ho všechny ty moje kočičárny naučím.
Tak mňauky všichni a hezké léto...