Jsem král hadů

Jmenuji se Zack a jsem úžasný mainský kocourek.

Jsem taky král hadů – dvojitej, korunovanej. To je jasný, protože když se moje panička lísá a vtírá, ducá do mě hlavou a málem přede, tak mi šeptá, že jsem její kočičí láska, kočičí princ a král rejsků. No a rejska jsem chytil jen jednoho, protože u nás na dvorku a na zahradě nějak nejsou, nebo co. A jinam se nedostanu, protože mi to zatrhli a všechno oplotili. A to tak důkladně, že to nejde přelézt ani Vetřelcovi, a to je co říct, poněvadž ten je něco jako veverka. Ale na zahradě jsem chytil už dvě užovky, čili musím být král hadů – dvojitej, korunovanej. Protože dvě užovky jsou víc než jeden rejsek, to vím přeně.

Když jsem chytil tu první, tak jsem si ji přinesl na dvůr, pěkně si lehnul do stínu, užovku jsem ležérně přehodil přes packy a pózoval jsem. Čekal jsem velké ovace, protože zvláště páníček se hadů dost bojí. Myslel jsem, že ocení zneškodnění nepřítele, střežení svěřeného území, když je psice k ničemu, ale zachovali se ke mně velice vlažně. Doma něco pleskali na zdi, pak vykoukli z okna, vykulili oči jak tenisáky, dokonce prý jim ani nevěřili (to moc nechápu) a pak mi hada sebrali!!! Dali mi místo něj nějakou granuli a pamlsek. To jsem nechtěl, chtěl jsem, co jsem si ulovil.

U té druhé už jsem byl chytřejší. Zůstal jsem pěkně na zahradě, a kdyby neměl páníček záchvat přítulnosti a nešel mě muchlovat, tak můj úlovek zůstal utajený. Takhle začal vřískat, že ten kocour už má zase hada a ať s tím jde někdo něco udělat nebo to s ním šlehne. A co jako udělat? Už jsem to přece udělal sám.

Přišla panička, vzala hada, dala ho na lopatu a důležitě si ho prohlížela ze všech stran a dělala chytrou. Tak jsem jí ho nechal, ať si ho teda zakousne, poněvadž tohohle jsem nechal živého, ten jenom strachy dělal, že je mrtvý. Ale koukala na něj moc z blízka (kdyby nosila brejle na krku a neměla je doma na polici, tak by se jí slepotě líp žilo) had se jí lekl, sjel s lopaty a byl v čudu.

Páníček vykřikoval něco o tom, že jestli hada přitáhnu domů, tak sbalí paničce baťoh a kocoura a půjdem. I s psicí. Nevím kam, asi na výlet. Až zase ňákýho chytím, tak mu ho teda přinesu. Dvířkama ho procpu, možná mu ho donesu až do ložnice. Nosím si tam vážky, pouštím si je v rohu, oni pěkně třepetají křídlama, panička to má moc ráda, vždycky má takový blažený výraz. Možná na ten výlet pojedem i autem, každopádně si jdu sbalit nějaký kapsičky a tak.

Sdílejte!  |  O sdílení

14 komentářů

Reklama
Reklama