Ríčovo tajemství

Co se stalo Ríčovi? Škoda, že to není kocourek Mikeš, ten uměl mluvit... Ríča nám to nepoví, jenom se domýšlíme, co se mohlo přihodit.
Každé ráno otevřu dům; naše chlupatá parta se vřítí dovnitř na snídani a ještě si tak hodinku pospat s námi v teploučku. Ano, v pořádku, první se žene Mňouk, za ním už dupe pes Black, a kdepak zůstal třetí - vzadu? No, Ríča se asi někde zapomněl, zavřu a půjdu. Pozor, nějaký pohyb v psí boudě! Vykukuje tam černý kočičák. Cože??! V naší boudě cizí kocouř??! Nějaký tulák - vyhublý, rozježený, ocásek jako stužka. Lekla jsem se, že k nám přišel nemocný chudáček... možná zraněný? Donesu mu hned něco na zub. Jejda, z boudy se vyklátil a neomylně míří do domu. Asi honem rychle zavřu, uvnitř se někde schová - a zanese blechy či něco horšího. Nejsem dost rychlá, už je vevnitř. Teď je mi povědomý - bože, vždyť je to náš Ríča! Celý mokrý, div z něj ještě voda necrčí. Jen kebulka zůstala suchá. Určitě spadnul někde do vody. Možná v sousedních zahradách - kde mají ozdobná jezírka. Třeba chtěl ulovit rybku a žbluňk? Inu, dostal pořádně nabaštit a šupajdil se do suterénu vyspat na složené deky. Když jsem se navečer vrátila z práce, vykládám mlaďasovi, co bylo ráno. Nyní už je Ríča naprosto suchý, vyhřívá se na terase na dlaždicích a tváří se jako by nic... A dostávám možné vysvětlení. Kočičák prý často s velkou oblibou balancuje na okraji sudu, který stojí pod okapem! Nejspíš do toho sudu spadnul! Tentokrát v něm bylo vody jen půlka, a ještě tam čouhala namočená přepravka na ovoce - tož dobrá záchraná plošina. Snad se vytrestal - a dá si s tím už pokoj.
Kdo z nás měl větší leknutí, hádejte?

Sdílejte!  |  O sdílení

4 komentáře

Reklama
Reklama