Zpráva o smutné události
Ve středu 4. června 2014 byl normální pracovní den. Dostala jsem od kamarádky jahody. A jahody jsou výtečné s kynutými knedlíky... V 17 hod jsem končila v práci, zavřela jsem čistírnu. Vyšla jsem po 53 schodech do 2. patra do bytu a připravila kvásek na těsto. Trochu mléka jsem nalila kožíškům. Okamžitě jsem seběhla dolů a o 100 metrů od nás jsem koupila stelivo ve zverimexu a nechala dole za dveřmi. Šla jsem do garáže (5 min od firmy) a přijela s autem - vyložila jsem kolo a mouky. V tu dobu jsem cítila v chodbě smrad. Obešla jsem koš u domu, kompresor ve sklepě, jeden bojler, 2 kotelny v 1. patře. A nic. Zazvonila jsem na souseda, jestli nečistí odpad apod. Nic. Tak šel se mnou a za chvíli viděl z chodbičky kouř, který se prodíral z okna předsíně. Dle smradu věděl - umělá hmota, elektřina... V 17.50 hod zavolal hasiče. Asi v 18 hod najely tři vozy do ulice a pak jenom profesionální práce a moje beznaděj. Viděla jsem jak položili Smíška na práh domu, ležel a byl umouněný od sazí. Když mne viděli, jak se hroutím, tak mne odvedli stranou a potom jenom vím o modrém pytli....
Požárníci vše zvládli, vyšetřovatel ohledal požářiště, pár poznámek do protokolu a ve 20 hod jsem šla spát ke kamarádce (přijela hned, jak jsem ji volala, že jedou hasiči). Teda o spaní se nedá mluvit.
Ráno jsem vešla do bytu. Kuchyň jak po náletu a celý byt je pokryt sazemi všude - podlahy, stěny, stropy a všude, kde byla skulinka.... Vše je zamořené od spalin, vím, že se to nevypere a smrdí to pořád (už jsme zkoušeli v čistírně v minulosti přečistit zakouřené věci). Naštěstí jsem měla dost věcí (oblečení, sportovní vybavení, doklady...) mimo byt.
Chystám si provizorní bydlení o patro níž (původně kancelář a kuchyňka-šatna, sprcha, WC). Po požáru jsme hned ráno s paní uklízečkou vytřeli chodbu od sazí, překlidili a vynesli zbytečné z mého náhradního pokoje. Já jsem si zatím ze sazí na stole u PC vylovila brýle, flash, diář... Nafotila jsem tu hrůzu. Víc nemohu udělat, likvidátor přijde v úterý 10. června.
Mám rozmyšleno, jak postupovat dál. Sháním po obchodech prázdné krabice. Nejdřív povytahám věci, které chci zachránit, a dám do krabic a odložíme. Potom nastoupí parta a zbytek v krabicích a pytlech atd. vynese z bytu. Při představě 1000x vytřených schodů, podlah, mytí porcelánu... se mi podlamují kolena.
Čeká nás rekonstrukce celého bytu. Bude to na dlouho. Teď nebudu nic nového kupovat. Od našich přivezeme starší postel, od přítele jsem si přivezla deku a polštář, vzala jsem mu všechny tmavé pracovní ručníky, posháním si zbytek tmavším triček a ponožek. Na bílé oblečení musím na dlouho zapomenout. Nakoupili jsme čistící prostředky, posháněli hadry, nachystali kbelíky, rukavice... Prostory v domě jsou. Mám kde mýt, prát, sušit, skladovat. Nakonec se mi zkušenosti z organizování pro turisty budou hodit. Toť asi vše o té smutné události.
Děkuji vám upřímně za vaši podporu, za nabídky pomoci. Asi se vše zvládne. Teď nastalo pracovní období. Samozřejmě v dušičce mám úzko, kožíšci chybí. Na památku jim na zahrádce vysadím keříček a usadím tři krásné kameny. Také bych chtěla do rámečku fotografie, jako obraz, ale to chce čas a nápad a pěkné provedení.
Také si myslím na další kočičku, ale to až do opraveného (na vánoce, velikonoce...). Na to bude času dost. Už mne i napadlo jméno Štěpánka Sazičková (kdyby nebyly saze, nebyla by Štěpánka). Jak vidíte, my Panny, jakožto znamení, jsme opravdu praktické a systematické.
Dostala jsem i nabídky na finanční pomoc. Zahrávám si s myšlenkou, že bych tuto pomoc přijala, ale ve formě malého příspěvku od vás z MK pro moji budoucí kočičku. V září mi bude 50 let, tak pár korunek do pokladničky. Věřím, že mi moji troufalost odpustíte.
Dopsala jsem vše, s čím jsem se chtěla s Vámi podělit, sedím a brečím. Ale slzičky pomohou smutek vyplavit. Celé MK je pro mne mnoho spřízněných kočkomilek. A pokud byste měli cestu okolo Chrudimi, ráda vás poznám osobně. Nebo naopak, až budu brázdit Čechy autem a na kole, tak se vnutím na kafíčko. V sobotu jsme s přítelem krouhli 60 km na kole a hned dušička pookřála.
Ještě jednou Vám všem děkuji a příště slibuji lepší zprávy
Vaše smutná, ale nezlomená, Maminečka Gabriela
FOTO: bývalá kuchyň
| O sdílení
KočkoEva 
17. června 2014 16:53
Maminečko, četla jsem o tom až teď před chvilkou a stejně jako všichni ostatní Vás moc obdivuji a přeji Vám, aby ty síly neubyly. Kéž by se daly čerpat i z našich slz. Jsem tady na MK minimálně aktivní, čtu vlastně hlavně deníčky, ale to nebrání tomu, abych taky nenabídla pomoc. Nevím ale, jak to funguje, abychom na sebe získaly kontakty. Dejte určitě vědět.Věřím, že všichni své nabídky berou nezištně a upřímně, není třeba se jich zříkat, přestože jste odhodlaná vše zvládnout bez natažené ruky. Ale berte to jako pozdrav kožíškům a přivítání novým. A taky se s Vámi ráda sejdu v Šumperku či okolí. Moc Vás zdraví Lízinka, Holčička a Kočkoeva
HanaM 13. června 2014 9:11
Na tyto stránky chodím ráda a pravidelně. Několikrát jsem se chtěla zaregistrovat a i mě tohle "přinutilo" se konečně zaregistrovat . Nedokážu si představit tu hrůzu, co jste prožila. Přeji Vám hodně, hodně sil a štěstí.
Beda 12. června 2014 12:32
Tak tohle mě "přinutilo" se zaregistrovat... Vůbec si neumím představit, takhle přijít o kožíšky. Obdivuji Vás, jak to zvládáte, je mi to hrozně moc líto, brečím.
Nemůžu bohužel přispět, ale bydlíme v Praze, tak kdyby, autem nebo na kole, kočičí duši ráda na kafe pozvu.
A vám přeji brzy nového kočičáka, nezapomenete, ale pomůže to zhojit bolavou dušičku <3
Beda+Nyny+Zuzu
Čert.cz 10. června 2014 20:13
Stále hledám nějaký kontakt, jak a kam přispět na nového chlupáčka.
Mňaulena 10. června 2014 0:38
Milá paní Gabrielo - Maminečko, přečetla jsem si tuto strašnou zprávu dnes dopoledne a pořád nenacházím slova útěchy, která bych Vám napsala. Strašně mě to mrzí a moc s Vámi soucítím. Hmotná škoda se časem srovná, zápach kouře vyčichne, ale ten smutek po třech kočičích životech... Jediným lékem na ztrátu zvířecího přítele je nový zvířecí přítel, vím to z vlastní zkušenosti. Moc ráda něco pro budoucí Štěpánku Sazičkovou přispěju, dejte prosím vědět jak. Myslím na Vás a přeju hodně sil...
Zdraví Alena, Pan Tygřoun a Slečna Mici
Karolína + MZR 9. června 2014 20:51
Gabrielo jste úžasná žena - opakuju se po Jelizavetě, ale jinak to napsat neumím. Postavila jste se k tomu čelem a je vidět, že nic Vás nezlomí! Moc držím palce, opravdu moc! Myslím na kožíšky, co už s námi nejsou a vím, že CD se určitě opět nezmýlí.
Kamarádce vyhořel zčásti dům, kde provozuje kočičí útulek. Všechny kočičky přežily, ale dům je z velké části zničený. Vím, co to bylo za hrůzu. Naštěstí hořelo v jiné části domu, takže kočičky se podařilo zachránit všechny.
Neslibuju žádnou pomoc ani peníze. Nemám je. Sama jsem v situaci nezáviděníhodné a mám spoustu starostí, jak přežít. Ale kdykoliv jsem připravená pomoci třeba jen radou nebo pohlazením pár slovy.
Držte se, ale Vy to zvládnete! Jste silná žena a to je v daném případě to nejdůležitější.
Máváme tlapičkami - já, Melíšek, Zrzínek, Ríša a Bělinka
Hanako 9. června 2014 19:13
Ach to bylo opravdu bleskové, jak zásah vyšší moci.... Držím palce at vše zvládáte s nadhledem a lehkostí jak se dá. Ráda také nějak vypomůžu
ilias 9. června 2014 18:02
Je mi to hrozně líto a moc na vás myslím. A též ráda pomůžu.
Jelizaveta 9. června 2014 17:27
Jste úžasná žena, taky ráda pomůžu teda aspoň finančně. No a kdyby jste měla cestu do Prahy jste vítáná na kafe.
Merxík 9. června 2014 15:19
Gabi, držím palečky, ať je brzy líp. Dejte vědět, kam poslat penízky, případně kdyby byly potřeba nějaké věci do domácnosti, ráda vypomůžu... alespoň tak.
adelnik 9. června 2014 13:55
Tak takhle smutnou zprávu jsem fakt nečekala... :-( Přeji Vám odteď už jen vše dobré a ještě lepší.
Ferda (5) 9. června 2014 12:02
Strašně mne bolí srdce, když pomyslím na kožíšky.
A myslím na ně stále a brečím. A jak asi musí být Vám.
Obdivuji Vaš odvahu a sílu
Ráda finančně vypomohu
Marcela
LuckyL 8. června 2014 22:46
I my spoza česko-slovenskej hranice sa pridávame. Poklona statočnému duchu a odhodlanek vôli, Maminečka.
A tiež rada prispejem. A na kávu radi privítame aj tu v Dunajskej Lužnej. Lotta+ Gino+Eliška+Ziva
Jarka od Zrzků 8. června 2014 20:11
Gábi, máte můj obdiv, jak vše zvládáte. Vše ostatní je napsáno níže ..., též ráda finančně vypomůžu.
Micubiši 8. června 2014 17:12
Hodně sil a už jen samé štěstí.
Hanka* 8. června 2014 14:31
je to moc smutné, cítím s vámi a držím vám palce, ať to vše zvládnete, je to těžké, tak přeju hodně síly. Samozřejmě moc ráda přispěji
Milena 8. června 2014 13:54
Muselo to být strašné. Držte se. Ráda samozřejmě pomůžu.
Maria Bartošová 8. června 2014 13:25
Gabrielo, obdivuji vaši statečnost i praktičnost. I já vám moc ráda přispěji. Vaše parta kočičáků byla moc fajn. A i když mnoho nepřispívám, sleduji MK denně už několik let.
Moni 8. června 2014 11:24
Já tady už zase brečím jako želva a obdivuju Vaši sílu. :-)
Nebydlím tak daleko, abych nemohla o prázdninách někdy přijet pomáhat s úklidem, nebo jen tak posedět a pokecat u kafíčka, anebo obojí najednou. U nás v Praze jste kdykoliv vítaná a finanční pomoc také není problém. Více v SZ.
PaschaMami 8. června 2014 11:14
Milá Maminečko, výborný nápad od Sarah s tím soupisem, jistě by se dalo hodně dohromady.
Opravdu tragedie, když kočička umře na nemoc nebo stářím, vezme to rozum spíše než takovouhle blbou náhodu. U mne začal najednou hořet plamenem zánovní fax - ten musí zůstat na síti. Naštěstí to kolega uviděl (kancelář je v bytě, to jistě vite), odpojil a uhasil. Kdo ví, jak to mohlo dopadnout!
Díky za přání k Paschovu kamarádu (doufejme), budu slovem a obrazem informovat.
Vám přeji hodně tělesné a hlavně duševní Energie, naštěstí máte dobré zázemí a teď se ukáží ti správní přátelé.
Matýsek z Pankráce 8. června 2014 11:12
Nesmírně obdivuju Vaši sílu a schopnost vlastně okamžitě začít tu příšernou situaci zdolávat a plánovat její překonání. Stopy v srdci jsou určitě hluboké, a tak je moc dobře, že praktické uvažování Vás drží nad vodou, stejně jako silná podpora Vašeho okolí. Za sebe chci říct, ať jste klidně "troufalá", napište nám někde tady na MK, jakou cestou Vám můžeme finančně pomoci. Případně mi napište do zprávy, kam se Vám dají poslat peníze. Ta tragédie zasáhla všechny tady a myslím, že kdo budeme moci, rádi pomůžeme.
Přeju Vám hodně sil duševních i fyzických, ať se podaří viditelné následky odstranit co nejdřív a ty neviditelné zvládat co nejlépe (což bude náročnější...). Gábi, držte se! Milada
Sarah_mk 8. června 2014 10:15
Maminečko, držte se, jste moc statečná! možná by nebylo od věci, kdybyste v nějakém diskusním fóru dala soupis věcí, které byste potřebovala. Nás, které rády pomohou i jinak než finančně, bude jistě dost.
Je to hrůza, co všechno za malér se člověku může během několika minut stát. S požárem mám taky osobní zkušenost, u nás jednou v létě (všechna okna dokořán a pěkný průvan) chytla "jen" záclona v kuchyni (od mnou nezhasnutého hořáku plyn. sporáku). Vedle v pokoji spal syn po noční a já, nic netušíc, odskočila na malý nákup. Syn se naštěstí probudil a šel na WC a udivila ho záře, vycházející z kuchyně... Když jsem se ani ne po 1/2 hodině vracela domů, už u nás byli hasiči.
Dodnes mě při vzpomínce na to mrazí.
Držím Vám palce, ať si Vás co nejdříve ochočí jiný kožíšek!
Radava 8. června 2014 9:27
Milá Gabi, je to opravdu velké neštěstí, co vás potkalo. Jsem ale moc ráda, že jste nezlomená. Život půjde dál, co se stalo, stalo se. Nelze zapomenout, ale nutno žít dál. Nebydlím nikde poblíž, abych mohla pomoci přímo, ale jak už psala snoopy, nabízím alespoň finanční příspěvek. Stačí, když mi do napíšete do SZ nebo na mail váš mail, a pak bychom se domluvily. Moc držím palce.
Karla z Končin 8. června 2014 9:21
Maminečko, poslední dny na Vás moc myslím. Kéž by naše slzy mohly pomáhat...
Jsem moc ráda, že máte kolem sebe hodné lidi. Kočičáčci na Vás určitě vzpomínají s láskou, měli se s Vámi opravdu nádherně.
Moc ráda bych Vám pomohla, alespoň finančně.
Pokud někdy zavítáte na Valašsko, dejte vědět, rádi Vás v Končinách přivítáme.
Maminečko, držte se, celé MK je s Vámi.
BáraP 8. června 2014 8:59
Tragédie, která nám všem zanechá šrámy na srdci. Teď je potřeba hodně sil a těší me, že jste Gabi ve společnosti lidí, kteří Vás podrži. Každý se s tragédii a smutkem vypořádáva po svém, Vy máte úžasné plány a ja rozhodně držím palce, ať všechny vyjdou.neni hodiny, kdy bych na Vás nevzpomnela. Ještě se spousta slz bude kutalet po mých tvářích a padat do Merlinkova kozisku. Ale ví pro koho placu a tak drží. Jezdím do Trhove Kamenice,až budu mít cestu, urcite se ozvu se a ráda se za Vámi stavím. Držte se, jsme s Vámi
snoopy 8. června 2014 8:54
Maminečko Gabrielo, čtu Váš deníček a pro slzy nevidím. Dovedu si představit, jak Vám teď je a co všechno prožíváte.
Před dvěma měsíci vyhořel byt mojí kamarádce. Nebýt jejich psa, který vyrazil dveře a štěkotem je probudil -stalo se to nad ránem ve čtyři hodiny - tak tam uhořela aj s děckama. Podle hasičů scházelo tak deset minut a už by se ven nedostali. Tu spoušť mám před očima ještě teď a asi nikdy mi z paměti nezmizí.
Je moc dobře, že máte kolem sebe lidi, kteří Vám pomůžou. Kdybych nebydlela tak daleko, tak bych dojela na pomoc taky. Takhle Vám můžu nabídnout akorát pomoc finanční, stačí dát vědět, kam peníze poslat. Moc na Vás myslím a držím palce, ať vše zvládnete. Alena
Maxik 8. června 2014 8:41
Opravdu smutné čtení. Ale jsem ráda, že na to všechno nejste sama. Dobře, že máte směr a už jste se do všeho pustila. Hodně štěstí ve všem konání.
Ája0804 8. června 2014 8:33
Nemělo se to stát, je to hrozná tragédie. Známý, co je u hasičů mi poslal odkaz na zprávu, která byla na netu. V tu dobu jsem netušila, že se jedná o Vás:-(Obrečela jsem to mnohokrát. Náladu mi zlepšoval náš Fousek a čtyři krásní kluci kočičí, kteří se narodili před měsícem u sousedů - chodím si s nimi hrát.
Jsem ráda, že Vás to nezlomilo. Já za sebe říkám, že Vám ráda přispěji. Rozhodně Vaše přání neberu jako troufalost.
Přeji mnoho sil!!!
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.
Přitlapkovat se
1 025 480 710x / 3x
