Na domácí frontě klid?

Tak je to přesně týden a tři dny, kdy do mého pokojného domova přinesla panička to malé nadělení – Mikiho. Jsem nadále velmi neústupný, co se týče nějakého lepšího vztahu k tomu mrňousovi. Může být rád, že ho svým způsobem toleruji ve svém domě. Pokud si mě nevšímá, jsem ochoten ho i pozorovat, jak si hraje. Ještěže je teď docela hezky a já mohu nerušeně trávit neomezenou dobu v přírodě a uklidňovat si nervy.

Jóó, kde jsou ty časy, kdy jsem si přiběhl domů, kdy jsem chtěl, šel rovnou do kuchyně, cestou se všem, kteří byli doma, otřel o nohy, nabrousil si drápky na škrabadle, nerušeně se napapal a pak s sebou někam prásknul a spal i třeba celý den.

Mrňousovým příchodem moje zažité rituály totálně vzaly za své. Plížím se domů jak zloděj a bedlivě se rozhlížím, kde to naše "nadělení" zase je. Někdy mám štěstí, že zrovna spí a já si mohu dělat vše jak za starých časů. Většinou ale někde vyletí plně zaujat honěním myšek, klubíček, víček a míčků, či co já vím, co vše má v tom svém arzenálu hraček. Je jak tornádo. Bohužel i při takovém zápalu pro hru si stačí povšimnout, že přišla živá hračka – tedy já - a okamžitě se stanu středem jeho zájmu. Což se mi vůbec, ale vůbec nelíbí. Já chci mít svůj klid!!!

Co následuje? Když před ním včas neuteču do horního patra, kam moc nechodí, plíží se ke mně blíž a blíž. Já okamžitě zaujmu pozici u dveří do předsíně, všem tím naznačím, že jsem znechucen a chci být okamžitě puštěn ven. Na mrňouse od dveří výhružně mručím nebo i syčím. Dneska to přepískl a dostal ode mě poprvé i pořádného lepáka. Byl z toho pořádně v šoku, tak snad už dá pokoj. Tedy doufám... Čert nám ho byl dlužen!!! Je mu naprosto jedno, že mu panička domlouvá, aby mě nechal na pokoji. A víte, co při tom dělá? Lehá si na záda, nastavuje bříško k drbání a valí na ni ty svoje velké oči, ve kterých mu svítí tisíc čertíků.

Ještě v pátek jsem měl jistotu, že na opěradla sedačky v obýváku se nedostane, a byl jsem ochoten na něj z této pozice škodolibě shlížet. V neděli trénoval tak dlouho, až se mu to povedlo a já přišel o další bezpečné místo. Parapet u okna je pro něj zatím nedostižná meta. Ale jak dlouho? Cpe se jak nezavřený, skáče po škrabadlech jak veverka. Nepřinesla ho ta panička nakonec z lesa?!?

Dneska jsme spolu byli na veterině. Paničce se povedlo nás překvapit oba a než jsme se vzpamatovali, už jsme se vezli. Miki cestoval v košíku přikšírovaný, já ve své přepravce. Jindy dělám v autě docela scény. Miki si prý posledně vystřihl také dokonalou scénu. Tentokrát jsme byli zticha oba a mrňous byl dokonce hodný i u veta. V čekárně jsme oba budili velký zájem, prý jací jsme krásní a hodní kocourci. Já krásný a hodný jsem, to vím:-) O kráse mrňouse a o tom, že by byl hodný, bych fakt pochyboval!!! Díru do kožichu mrňousovi udělají příště. To jsem zvědavý, jestli bude tak vzorný jako já, mně očkování nevadí od malička.

Jestli z nás někdy budou kámoši, tak to fakt nevím. Miki by chtěl. Já ne!!! Alespoň zatím. I když Macík od sousedů dostal loni podobné nadělení v podobě Amálky, a to je ještě o 5 let starší než já. Časem si prý na ní zvykl. Teď se mu ztratila a hledá ji... No, ještě si to promyslím:-), třeba by mrňous mohl být i k něčemu užitečný:-)

Sdílejte!  |  O sdílení

14 komentářů

Reklama
Reklama