Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum20. listopadu 2014  |  KočičákMerlin (7)  |  Zobrazení celkem/dnes1 025 480 784x / 4x

Jak jsem se stala kočičí

Jak jsem se stala kočičí

Nedělní smutná událost mě donutila sáhnout velmi hluboko do svých vzpomínek a trošku je oprášit. Nebyla jsem vždycky kočičí. Milovala jsem a miluju zvířátka prakticky všech druhů vyjma těch hmyzích a pavoučích apod :-). Nicméně nebyla jsem vyhraněná žádným kožíškem. To se změnilo ve chvíli, kdy jsem se jedné noci probudila s divným pocitem, že mi něco objímá nohu. To něco byl Pásek. Pásek, kocouř asociál. Všechny návštěvy se ho bály, i já z něj měla respekt. Jak on uměl pouštět hrůzu, jeho temné hučení vám dokázalo postavit všechny chlupy do pozoru, i ty, které jste neměli. Nedej bože, když sis neuklidila boty do botníku, nechala někde válet kus oblečení. Takové chyby byly Páskem okamžitě trestány, hlavně ho u toho nenachytat. A stačila jen vteřinka, vždycky neuklizenou věc zvládl obstojně počůrat. První dva roky jsem si netroufla na něj skoro promluvit, natož ho pohladit, odpovědí bylo jeho zahučení a zlý pohled. Možná mě po dvou letech spolubydlení vzal za svou. Když jeho páník nebyl doma, byla jsem to já, kdo mu dával žrát a ke komu se mohl jít přitulit. Né, že bych kdy čekala, že přijde!! On, který miloval jen toho svého kluka. Ale pak jsem se v noci probudila s tím divným pocitem... Od těch dob bylo všechno jinak. Pásek chodil spát celý týden každou noc ke mně do pokoje, do mé postele. Jeho páník ho hledal po bytě, ještě se nestalo, že by spal jinde. Byla jsem šťastná, hřál mě ten pocit, že přišel zrovna Pásek, a ještě mi dal přednost před jeho milovaným. Za cca 5 let, kdy jsem s Páskem sdílela domácnost, se stalo samozřejmostí, že si ke mně přišel lehnout, když jsem se dívala na TV, nebo šla prostě spát. Nechal se hladit a mazlit, cucal si u toho pacičku, jako miminko cucá maminčin cecík, a děsně u toho mlaskal. I vrnět uměl. Když mi dovolil být jednou z jeho nejbližších, poznala jsem, že veškerá hrůza, kterou dokázal pouštět, je jen jeho obrana. Vždyť to tak máme i my, lidi. Bylo to takové jeho bububu. Cizí se nechal zastrašit. Ano, uměl bojovat a zle poškrábat či pokousat... však by páníkovi jizvy mohly vyprávět. Měl důvod, bojoval o život... tedy... myslel si, že bojuje o život. Jedna špatná veterinářka v něm zanechala zlou vzpomínku, kterou si spojil s přepravkou, a tak každé očkování byl boj o život... jeho i páníkův. Dostat Páska do přepravky musela být akce typu kulový blesk, jinak se změnila v drama. Při vyšetření si na něj veterinář bral vysoké rukavice a sestřičky se ho bály. Pokaždé jsme museli vysvětlovat, že takhle se doma normálně nechová, že má prostě jen strach, a tak se brání. Miloval mě skoro stejně moc jako páníka. V den, kdy padlo rozhodnutí, že se odstěhuju... bylo naprosto jasné... že domácnost bude bohatší o jeden chlupatý kožíšek. Jinak to nemohlo být. Na počest Páska jsem měla jasno, že musí být bílý! Pásek Merlinka sice nikdy nepřijal, protože naše občasné návštěvy nedávaly dost času a prostoru. Navíc Pásek už byl starý pán, zatímco Merlinek drzej nevycválanec. Pásek chtěl svůj klid, Merlinek si chtěl hrát. Ani mě si už pak nepamatoval a zase na mě pouštěl hrůzu, když jsem jednou za čas přišla na kafe nebo se o něj a o kočičku Prcku postarat. Ale já vím svý... chvíli jsem patřila do jeho života a za tu chvíli jsem šťastná... díky Pásku :-*



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







12 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

Ludmila Vostrá
KocouřákLudmila Vostrá  Datum14. července 2023 14:44

Jo a Pásek si vás pamatoval dobře! Jen jste pro něj byla zrádce, který ho bezcitně opustil!

Ludmila Vostrá
KocouřákLudmila Vostrá  Datum14. července 2023 14:42

Tohle bylo smutné! My, lidé asi lépe a snáz chápeme, když někdo z našeho života odejde!

LuckyL
KocouřákLuckyL  Datum27. listopadu 2014 8:01

Krásne napísané :-)
Kočkomillov a zveromilov obecne nie je nikdy dosť a je pravda, že nikedy sú počiatočné cesty kľukaté. U mňa to bolo iné, narodila som sa ako zveromil a od batoľaťa sa tradujú domáce historky, ako má na návštevách vždy po čase hľadali a vždy našli u miestneho zvieracieho obvyteľa, či to bola psia búda, mačky, králikáreň alebo aspoň kurín. :-)

Hanako
KocouřákHanako  Datum26. listopadu 2014 21:32

Och Báro mě to neseplo když si tam Páskovu fotku dala. Och statečný kocourek proměnil další bytost v nadšeného milujícího kočkomila. A tobě to CDK vrátila nádherně Kdo pak to má, mít doma kouzelníka i čaroděje jednoho úžasnějšího než druhého. A tak at je Páskovi už krásně a jeho kočičí partačka kéž to zvládne

BáraP
KocouřákBáraP  Datum26. listopadu 2014 8:11

Karolíno v tomhle mam jasno. Pokud by melo někdy dojít na buďto ja nebo oni...byl by to chlap kdo potáhne z domu :-)

Karolína + MZR
KocouřákKarolína + MZR  Datum26. listopadu 2014 1:48

To je krásné povídání. Já milovala kočičky už jako dítě. Nesměla jsem žádnou mít doma. Nesměla jsem ji mít ani v manželství, děti jsme neměli, tak jsem toužila aspoň po tom tvorečkovi heboučkém. Nakonec jsem si ho vyvzdorovala, ale musela se odstěhovat i s ním. Klidně by mu i ublížil, jak nenávidí cokoliv živého. Nebyla jsem moc daleko, naproti přes ulici, stále jsem chodila "domů" a chovala se jako vzorný partner. Manželství chvíli ještě přetrvalo, ale pak se provalilo tajemství o 20 let mladšího modelu, pořízeného dávno dávno před přichodem kocourka Melíška a já odešla natrvalo. Dneska jsem sama bez dvounožce, zato se 4 milujícími a vděčnými kožíšky. NEMĚLA JSEM BÝT BLBÁ A MĚLA JSEM TO UDĚLAT UŽ DÁVNO! Teprve teď jsem opravdu šťastná, dávají mi tolik sily a energie, že mi vynahradí i ty další životní kotrmelce, kterými jsem si prošla.

PaschaMami
KocouřákPaschaMami  Datum26. listopadu 2014 0:01

Smutné, ale moc hezký popis úžasného vývoje tak krásného vztahu. Díky, myslíme na Vás, Pásek už netrpí.

janina.z
Kocouřákjanina.z  Datum25. listopadu 2014 21:21

Báro, nevidím na klávesnici, jak mám vše nějak rozmazané:-( Moc krásné povídání. Báro, díky ...

Ája0804
KocouřákÁja0804  Datum25. listopadu 2014 20:13

Moc hezky napsáno, Báro, díky.

Čert.cz
KocouřákČert.cz  Datum25. listopadu 2014 19:47

Páskovi je už jen dobře a my mu Báro děkujeme také. Za to, že jsi kočičí.

Karla z Končin
KocouřákKarla z Končin  Datum25. listopadu 2014 17:52

Moc krásné povídání. Kočky jsou všechny úžasné a každá je v našem životě důležitá.

Radava
KocouřákRadava  Datum25. listopadu 2014 8:55

Moc krásné vyznání. Ano, každá kočka je originál a každá, která nás pustí do svého života nám ten náš nesmírně obohatí. A pokud je to takováto osobnost, je radost a údiv nad tím, jak moc dokážou milovat své lidi, ještě větší. Kdo nezažil, nepochopí, o co je chudší...

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama

Nejčtenější

1
RSS kanály (33x)
2
Naléhavě hledáme dobrovolníka pro pomoc ... (13x)
3
Rvačky koček - možné následky a řešení (12x)
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top