Příhoda (nebo spíš nehoda) z dnešního rána mě nutí k zamyšlení
Příhoda (nebo spíš nehoda) z dnešního rána mě nutí k zamyšlení.
Ráno jsem vstala s migrénou, takže nic moc. Sotva jsem oko rozlepila, ještě malátná, hlava jak ve svěráku... a najednou se dole z ulice ozvala rána, následně psí kníkot. Merlin začal s vrčením pobíhat po pokoji, Vigo s vyplašeným výrazem taky. A tak jsem vyhlédla z okna. Nejdřív jsem si říkala, že to, co vidím, není pravda... ale byla. Na silnici ležel pejsek a strašně plakal. U něj nikdo. Udělalo se mi špatně, panebože, někdo ho srazil. Co teď? Vidím u něj nějakou mladou slečnu a odezírám ze rtů, ptá se kolemjdoucích... to je váš pes? Najednou zahlídnu starou paní, která jde směrem od parku, netušíc. Dojde k pejskovi, slečna jí něco vysvětluje (nebyla viník, jen svědek nehody) a pejsek stále naříká. Pak stará paní, psíkova panička, popadne pejska za obojek a snaží se ho odtáhnout ze silnice... když to vidím, říkám si proboha, to jí nikdo nepomůže?? a vím, že musím seběhnout dolů. Mám kamaráda veterináře, odvezu je tam, nebo mu zavolám. Ještě jsem stihla zaznamenat, že pejsek už nepláče, ani nesedí. Leží a paní ho hladí. Hodím na pyžamo tepláky, bundu, rychle vlítnu do bot. Jenže než sjedu 6 pater dolu, už nacházím jen krev na silnici a paní s psíkem nikde. Chvíli je hledám po okolí, jestli je přece někde nezahlédnu, přece jen tak rychle ho nemohla nikam odnést. Ale bez výsledku. S pláčem odcházím domů a snažím se pochopit, co se stalo. Ano, jedna věc je ta, že paní měla mít pejska na vodítku, pokud zdrhal a neposlouchal, nicméně to nevysvětluje a neomlouvá řidiče, který ho srazil, nezastavil a nenabídl pomoc. Pořád mi to není jasné. Žijeme v době, kdy pro některé lidský život neznamená nic, natož zvířecí. Proč? Co je tohle za svět? Za dobu? Proč jsme k sobě čím dál víc netolerantní, agresivní, nepřejícní a zlí? Poslední dobou vnímám čím dál víc tu negaci ke všemu a ke všem. Co člověku udělá, když projeví lítost, omluví se, pokud ublíží, převezme zodpovědnost za své chyby a pokusí se je napravit? Kam zmizely veškeré hodnoty a zásady, sounáležitost, respekt, úcta, srdečnost, přátelství?? Vnímáme jen sami sebe a pro vše ostatní jsme slepí. Hlavně když já se budu mít dobře.
Nerozuměla jsem tomu ráno a nerozumím tomu ještě ani teď večer.
Nenašla jsem je, nemohla jim pomoct a teď mě trápí skutečnost, že nevím... nevím, jestli třeba náhodou psík přeci jen neměl štěstí v neštěstí a nakonec žije. Třeba je pomlácený, ale v lékařské péči a žije? Nemám šanci se to dozvědět a chci na to nemyslet, ale pořád slyším tu ránu a pláč.
Merlinek se mě po návratu domů pokoušel utěšit, hned mi lehl na prsa a začal vrnět, ale z hlavy mi to nevymazal.
Strašně moc bych si přála, abychom zase spolu žili, vnímali se navzájem, znali své sousedy nejen na patře, ale i v baráku, pokud někdo upadne, pomohli mu vstát, problémy řešili a neutíkali před nimi. Ale asi je to utopie...
PS: omlouvám se za takový depresivní příspěvek, ale někde jsem se potřebovala vyjádřit... někde, kde to někoho zajímá a dokáže pochopit, co jsem chtěla říct...
| O sdílení
marcelab 
23. února 2015 14:25
Moc hezký a bohužel pravdivý článek. Já se také velmi často divím, kam ten svět spěje.
Marcela Bahulová 19. února 2015 21:33
Smutné,ale i smutek patří do života.Na MK se scházejí ti, kteří,naštěstí,soucítí a nezajímají se jenom sami o sebe, jak káže "dobrý mrav" doby.I nás si adoptovali 3 kocouři,jeden co by hladové uřvané kotě,druhý - asi 7 letý,tak dlouho dávající najevo příchylnost a touhu po teple domova, ža nešlo odolat - zaplatil svým "kocouřovstvím" a od té doby se nehne od baráčku.Minulé září se na zahradu doplazil zcela vysílený kočičák,kost a kůže / 2 kg/,zlomená pánevní kost,desítky všenek a blech v kožichu.Následovala karanténa v dílně,léčba,po měsíci kastrace... je to naprostý kocour domácí,nechce!!! chodit ven.Před otevřenými dveřmi bere roha. Vnoučata vedeme k lásce ke zvířatům,vedli jsme k tomu i jejich rodiče.Trendem dnešní doby je MÍT / věci,krámy zbytné/.Bohužel, jak píše PaschaMami,i živí tvorové se stávají věcmi,které se mohou, když nás už přestaly bavit,vyhodit.A krutosti a zloby jakoby přibylo geometrickou řadou.Tady, na MK , je oáza pozitivních emocí.I když je to někdy o smutných věcech.Vždy se objeví laskavá a chápající slova " v komentářích".Všechny vás moc zdravím!
Lucissia 19. února 2015 19:55
To je moc smutné a opravdu k zamyšlení. Za sebe, za řidiče pochopím, že se opravdu může stát neštěstí, stačí chvilinka a je na světě... Taky potkávám pejsky na silnici, pobíhají, většina řidičů se snaží přibrzdit. Ale stát se může opravdu cokoliv. Ovšem absolutně nepochopitelné je od nehody ujet. Tohle by se stávat nemělo...
No, snad měl příběh lepší konec, našel se někdo hodný a vstřícný...
PaschaMami 19. února 2015 0:53
Již od malička jsem byla vedená k tomu, že nejen se zvířatům nesmí svévolně ubližovat, ale pokud se jim něco zlého přihodí, podle možnosti se snažit pomoci. Naštěstí jsem hodně let nic tak odporného v chování lidí ke zvířatům přímo nezažila. Po několika desetiletích v Německu mne děsí ten vývoj vztahu člověka ke zvířeti. Když se dočtu nebo vidím v TV co se děje za svévolné hrůzy.....Tlupa mladistvých (obou pohlaví!) obalila kočičce krk šňůrou namočenou v alkoholu a zapálila. Kdybych mohla, nechala bych je všechny prožít to samé, to by je na rozdíl od kočičky nezabilo. Další výtečníci opili madou kočičku alkoholem a pustili na ni dva bojové psy. Co z ní zůstalo si každý umí představit! Video pak dali na fb a podle toho je potom identifikovali. A co se těm všem zvrhlíkům stalo? Nic, dostali napomenutí! To by člověk zvracel! A jeden turek zavázal krásnou černou kočičku do kalhot (aby nemohla utéct) a hodil ji na hodně frekventovanou ulici s "Už mě sr.t nebudeš, ku..o!"
Měla štěstí - jeden starý pán to pozoroval a pro ten "balík" se mezi ta auta vrhnul - oba zůstali jako zázrakem bez úhony. Zde je dosud zvíře "věc" (Sache) - je to ostuda v tak vyvinuté zemi!
Karla z Končin 18. února 2015 21:13
Báro, chápu. Je to smutné, že se tak lidi chovají.
Radava 18. února 2015 19:41
Tyhle věci my vždycky hrozně moc bolí. Vím, že se to stává, že se dějí různé děsné věci. Nedivím se, že jsi z toho byla rozrušená. To se dotkne každého, kdo má nějaké zvíře a má k němu vztah. Jsem ráda za to, že tady potkávám lidi, kteří jsou dobří a mají krásný vztah ke zvířatům, kočkám, psům, papouškům, to je fuk. Díky za to, že jste.
Betty 18. února 2015 19:11
Bohužel, i já mám čím dál tím víc pocit, že svět se zbláznil ..............
zdena mayerova 18. února 2015 18:35
Je to fakt smutné,nikdo si nikoho a ničeho neváží,chybí úcta k životu jako takovému . Tzv. z cizího krev neteče je dnes na programu dne pořád a někomu pomáhat to by se asi některým zkrátil čas na blboučké seriály v televizi.
Betynka MacDonaldová 18. února 2015 17:32
Milé přítelkyně kočkomilky, moje dvounohá je z takových příběhů vždycky špatná, je jí to strašně líto a nejradši by zachraňovala zvířátka na celém světě ... a právě dneska se dozvěděla od své kolegyně v práci, která před 14 dny zachránila jednu kočičku, kterou někdo vyhodil či vypustil na sídlišti a ona si našla útočiště v díře mezi paneláky ... má zlomený ocásek, ale jinak je moc hodná, milá, tichá a klidná, má štěstí, že se dostala k mé kolegyni ... že to podle zpráv od sousedů vypadá, že kočička již byla dokonce v útulku, odkud ji vyhodili ... velmi smutné, a moje dvounohá má s tímto útulkem již taky ne moc dobré zkušenosti ... proto chce dvounohé od Merlinka říci, že by se pod její příspěvek ohledně názorů na dnešní svět klidně podepsala, má to úplně stejně, taky tomu světu nějak nerozumí ... a vždycky říká, že by těm lidem udělala to samé, co oni dělají těm zvířatům ... tak posíláme obě moc pozdravů vaší dvounohé i vám kočičákům. A Karolína a PetraS to také napsaly moc pěkně !
PetraS 18. února 2015 16:51
Ano i já zažila jak nám před barákem auto srazilo kočku a ani nezastavilo, aby se podívali zda kočka je mrtvá nebo potřebuje pomoci. Já se letěla podívat, bohužel byla už mrtvá,ale já to ořvala. K té agresivitě..... ono se bohužel stačí podívat na zprávy z dneška a z toho "totáče". Teď je to jen samé negativní, v podstatě se asi nic pozitivního ani neděje a nebo to spíš neudělá sledovanost,ale já při koukání na Vyprávěj pochopila, proč byli lidé alespoň trochu pozitivnější i když doba v které žili nebyla zrovna žádné terno. Tím neobhajuji komunismus, to v žádném případě,ale myslím, že více pozitivna ve zprávách ve filmech a v přístupu by nebylo na škodu.
JaGa 18. února 2015 12:46
Smutné čtení k zamyšlení ... i to je život. Za sebe mohu říct, že by mne také mrzelo, kdybych bafíka s paní nezastihla.
Karolína + MZR 18. února 2015 10:00
Nemusíš se omlouvat za depresivní příspěvek, naopak je dobře, že takové také čteme. Nejen ty jásavé o tom, jak se našim zvířátkům dobře daří a jak je nám s nimi dobře. Tohle je vždy smutný příběh, zbytečná smrt nebo poranění zvířátka, netečnost lidí - "dyť je to jen kočka-pes-pták-zajíc-ježek....". Díky tomu, že jezdím profesionálně a denně těch 200 km najezdím, tak vidím tu spoušť na silnicích. Přejetých kočiček, zajíců.... přibývá a mnohdy je to vyloženě zvůle řidiče - "trefím? Jooooo, trefil!" Lze se vyhnout, lze přibrzdit, když člověk za volantem opravdu věnuje pozornost řízení, tak stíhá pozorovat i to, zda náhlým bržděním či změnou směru jízdy neohrozí ostatní. Někdy zvířátko vběhne opravdu těsně pod kola, tam už se dělat nic nedá, ale spoustě takových případů se dá zabránit. A to, že jsme k sobě čím dál méně citliví, slušní, pozorní.... je bohužel pravda. Smutná pravda. A obávám se, že lépe nebude.
Na takový zážitek se určitě nezapomene snadno a rychle, ale přeji Ti, aby byl na dlouhou dobu poslední.
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.
Přitlapkovat se
1 025 480 720x / 2x
