Dostali jsme dárek. Za to s Jirkou už nemňoukneme nikdy, podrazák

My kocouři z druhého patra jsme přišli na to, že spolu žijeme již dva roky. Tento týden to budou dva roky, co jsme se ocitli u Jirky. A Jirka taky říkal, že tento týden dostaneme dárek. Co to asi může být? Masová konzerva? Nové křeslo na škrábání? Nebo snad nové záclony na šplhání? Přemýšleli jsme celý týden. I domovní kocour Láďa přemýšlel, že prý nám možná koupí živou myš na chytání. „To by nebylo špatné,“ mňoukl Max a zamyslel se. Vypadal přesně tak, jak když začne snít o dálkách, koukaje přitom z okna nebo ze dveří. „Kluci, půjdu pro ten dárek až v sobotu, tak se těšte.“
Přišla sobota, Jirka poklidil, uvařil a vyrazil. Koukali jsme za ním z okna a čekali. Pořád jsme se dohadovali, co by to mohlo být. „Určitě záclony, včera nadával jak špaček, když jsi byl na chodbě, že je už další díra,“ mňoukl Max a dál jsme koukali. Byl byl tak nervózní, že byl několikráte na záchodě, to já tak nervózní nebyl, já byl jenom třikrát. Ještě, že máme dva záchody.
Dál jsme šli koukat z okna. A bylo to tu. Jirka se blíží a nese něco velkého. Nese...nese PŘEPRAVKU KOČIČÍ. To byla rána. Nese kočku. Dalšího brášku, nebo sestru?
„To bude ten Tadeášek, jak ho našli v popelnici a plný larev. Přišel o oko, Jirka pořád o něm mluvil.“
„Houbelec, to byl Rarášek. Tadeáš jde do kočičí na Žižkově.“
„Ať je to jak je to, pořádně ho protlapkujeme. Já tu nechci žádného přivandrovalce. Je to náš byt, to si může Jirka zkusit. Ho vystěhujeme hned, si nebudu brát servírky.“
„Říká se servítky. Nebo - to je jedno, na Jirku už ale nemňouknu dlouho.“
Blíží se kroky na chodbě. Začíná se bavit se sousedkami. To je doba a my jsme nervózní jak makrela na talíři, kdy se těší, až jí Jirka sní. Alespoň to vždy Jirka říká, prý - kluci, koukněte se, jak ta makrela se těší, až bude v mém nitru.
Otevírají se dveře a, a a a, opravdu má přepravku. Cizí přepravku, protože naše je doma. „Tak kluci, to je ten dárek, máte radost?“ směje se Jirka. Má dobrou náladu. Zatím. Jen počkej, začne válka. Pokládá přepravku na zem a my se jdeme znechuceně kouknout na nového bráchu. Ale, vždyť, to není přepravka. To je nový záchod. Co? To si dělá srandu? Dává nám jako dárek nový záchod? Jakou dalo práci si ten starý označkovat a on ho vyhodí? Dva roky zbytečného značkování? To zase bude práce. Ach jo.
A ještě tam místo silikonové podestýlky sype nějakou BIO. A má to filtr, k čemu? Není normální, prostě není.

Sdílejte!  |  O sdílení

13 komentářů

Reklama
Reklama