Moje zlatíčka

Milí modrokocouřáci,
dnes se s vámi musím podělit o včerejší zážitek, který mi dost nedal spát. Čertík se u mě na klíně večer stočil do klubíčka, jak je teď jeho zvykem, a náramně si to užíval. Míša se vyhříval u kamen, prostě idylka. Čertíka jsem hladila a najednou mi ho nějak přišlo líto, že už nemá paničku. Tak jsem mu potichoučku začala povídat (fakt), že ho měla moc ráda, ale že už domov nemá, bude tam všechno jinak, má ho teď tady, u mě, že ho nikdy neopustím a nové paničce nedám. Stejně o něj nemá zájem, ani jednou nezavolala, jak se Čertík má, jak se zadaptoval a jak vychází s Míšou. Na jaře prostě bude bydlet na chaloupce u mě. Dám mu protiklíšťový obojek s magnetem, jako má Míša, aby mohl dovnitř a měl se kam schovat, ovšem raději jen do určitých místností, že za ním budeme s Míšou vždycky v pátek jezdit. Takhle jsem mu povídala, až jsem si připadala trochu "ulítle". Čertík se najednou otočil, dal mi packy na ramena, chvíli na mě koukal a pak mi začal olizovat obličej, jako by rozuměl všemu, co mu říkám. Bylo to velice zvláštní. Občas mi olizuje ruku, to ano, ale obličej ještě nikdy. Přece moje slova nemohl chápat. Nebo to nějak vycítil? Nebo to byla náhoda?
Jinak v Praze si zvykl opravdu velice rychle, to jsem nečekala, s Míšou se nějak sami od sebe srovnali, nikdo nežárlí, neperou se, jen si hrají, nejčastěji kolem 4. ráno. A provokuje Míša, tak je možná opravdu rád, že má kamaráda. Čert spí se mnou v posteli, ani se nehne, když se vrtím, Míša bez protestů na gauči, kde ostatně spal dříve nejčastěji také, takže se snad necítí odstrčený. Má často příležitost, skočit na klín jako první, buď občas u televize nebo pak večer, když jdeme spát, a nepřijde. Ale uražený není, to by vypadalo jinak, natolik ho znám. Hladím ho, drbu ho a on přede. I veterinář mi říkal, že mám asi štěstí, že jsou oba takhle v pohodě. Tak to snad vydrží. Každý má svou misku a i to vypadá, že vědí, která je čí, i když Čertík ještě většinou dojí po Míšovi. Ale začíná být taky trochu rozmlsaný, tam někde dělám chybu. Už to není vymetená miska, vždycky tam taky něco nechá, to asi odkoukal od Míši. Je úžasný, jen ho nemůžu naučit na škrabadlo, Míša ho to taky ještě nenaučil. Jsou to prostě moje zlatíčka.
Přejeme všem my všichni tři krásné a pohodové Vánoce a v novém roce hlavně zdraví, spokojenosti, štěstí a radosti z našich miláčků.

Sdílejte!  |  O sdílení

12 komentářů

Reklama
Reklama