Kdo nám leze na zahradu

Od té doby, co jsme se loni na velikonoce venku hrozně poprali a co pak následně panička zjistila, že nám na zahradu chodí kuna, máme zákaz nočního vycházení. Z počátku se nám to moc nelíbilo, ale zvyknout se dá na všechno.

Dnes deníček výjimečně nebude o tom, co jsme kde provedli, ale co nám provedla návštěvnice naší zahrady - kuna, které panička říká Žofka. Kluk jí párkrát v noci viděl, i když poprvé si myslel, že je to Fousek, ale když po něm blejskla očima a zapanáčkovala, došlo mu, že to Fousek fakt není:-). Žofka u nás nebydlí, pouze k nám dochází. Nechává nám tu na zahradě své „poklady“. Na rozdíl od sousedů nemůžeme říct, že by u nás škodila. I když, jak se to vezme... ;-)

Jednoho dne... no spíš noci, panička nemohla pořádně spát. My jsme s Fousou pořádali honičky z patra do patra a dupali přitom jak koně. Občas bylo odněkud slyšet mňau, mňauuuuu, ssss, vrrr a podobné zvuky (hlavně Fousek umí pořádně ječet, i když se mu nic nedělá), takže nás opravdu velmi brzy měla plné zuby. Samozřejmě, že jsme chtěli dosáhnout toho, aby nás pustila ještě ven. Bohužel, nepovedlo se. Zákaz je zákaz. Trochu jsme se zklidnili, tak se jí na chvíli podařilo usnout. Najednou blik, blik, blik - rozsvítila se světla na zahradě. To jí samozřejmě vzbudilo, protože tak hluboce nespala. Podívala se ven, ale nikoho neviděla. Zase si lehla. Za chvíli zase blik, blik, blik. Opět vylezla z postele a opět nikoho neviděla. U okna už zůstala, že na zahradě někdo musí být, když čidla rozsvítila světla i nad hlavním vchodem, a počká si, kdo nám to šmejdí po zahradě v půl jedné v noci. Byl jsem taky zvědavý, tak jsem koukal za oknem do zahrady s paničkou, i když jsme toho z patra domu moc neviděli... Za chvíli jsme se dočkali. Čekali jsme srnku, ale ona se ze záhonu u dveří se vyloupla pořádně velká kuna! Skočila ze zídky dolů a rovnou se hrnula k hlavnímu vchodu, po chvíli se zase vrátila do záhonu a takhle to zopakovala několikrát, pak začala běhat po terase. Byl jsem tak překvapený, že jsem se opřel i tlapičkami o sklo. Paničce vrtalo hlavou, co tam může chtít a proč se ke vchodu pořád vrací. Sice ji nejdřív napadlo, že by se šla podívat dolů a otevřela hlavní dveře, aby zjistila, co tam vyvádí, ale nakonec strach zvítězil a dolů nešla. Kuna takhle blbla asi do půl třetí v noci, a pak se světla na zahradě přestala rozsvěcovat.

Co kuna v noci vyváděla u vchodových dveří, zjistila panička hned ráno, když nás šla pustit ven:-). Nevěřila vlastním očím, že oba květináče, které máme u vchodu, jsou rozhrabané, keramzit vyházený, ale co bylo podstatného, chybí v každém svazečky umělých šípků na drátcích, které tam dala pár dní předtím jako podzimní dekoraci. Nepřejte si vidět, jaký měla vztek, že jí kuna oba květináče zničila. Ale uznejte, jak pro Žofku musely být ty umělé šípky lákavé, když se pro ně tolikrát vrátila :-))))))))). Já mám pro ni pochopení - asi to u sebe doma v pelíšku na podzim také chtěla mít hezké, jinak si nedovedeme představit, k čemu jí to mohlo být :-)))). Škoda, že jsme díky mizernému osvětlení neviděli, jak ty svazečky šípků (na drátkách) nese v tlamičce. Muselo to být zajímavé. Kdybychom měli fotopast, mohli jsme to vidět. Nemáme, můžeme si to jen domýšlet, jak to vypadalo :-)))), když s nimi někam běžela :-)))). Mimochodem, svazky tam byly celkem čtyři a zmizely všechny. Po bedlivém prohledávání záhonů v následujících dnech, jsme sice objevili sem tam nějaký ten šípek (celkem asi tři). Asi dva šípky byly tak krásně okousané, že bychom z nich rovnou mohli sejmout otisky kunina chrupu:-) Panička sice nejdřív zvažovala, že koupí svazečky šípků nové, ale uznala, že nebude zbytečně vyhazovat peníze a kunu podporovat v loupení. Možná byla Žofka pak smutná, když se některou noc přišla podívat, že nic dalšího nepřibylo, ale to nevíme. Od té doby se nám ji nepodařilo zahlédnout. Opodál na silnici pak jednoho rána panička sice našla autem poraženou mrtvou kunu, ale jak se ukázalo, naše Žofka to nebyla, protože nám asi za dva dny přibyl na obvyklém místě další kuní „poklad".



Minulý týden paničku vzbudila rozsvícená světla u altánu, tak kolem půl páté ráno a čekala, že opět nachytá Žofku. Připravila si i foťák. Ale tentokrát si to od altánu štrádoval po cestičce ve sněhu veliký kocour. Já ho znám, občas se u nás objeví, takže se na terase choval jako doma. My jsme mezitím stihli sejít s paničkou dolů do kuchyně, já si sedl ke dveřím na terasu a koukal do tmy a byl celý naježený. Panička schválně v kuchyni nerozsvítila, ale zato rozsvítila venku, abychom si na kocoura pořádně posvítili:-))). Kočky, to byl pohled pro bohy:-))))). Kocoura málem ranila mrtvice, jak se lekl, když viděl za skleněnými dveřmi paničku a hlavně mě, který byl co do naježených chlupů asi dvojnásobný. Upaloval, co mu tlapky stačily. Já chtěl hned ven, i Fousek projevil přání, že by chtěl být hned puštěn. To jsme měli ale smůlu. O další rvačky panička nestojí, tak jsme si museli počkat. Taky nám nechal u dveří vzkaz, který si Fousek důkladně přečetl. Stálo tam: „Byl jsem tady a přijdu zas!“

Denně dělám obchůzku po naší zahradě a zjišťuji, kdo nám to sem všechno leze – viz fotku.

P. S. Foto kuny je pouze ilustrační:-)))))

Sdílejte!  |  O sdílení

6 komentářů

Reklama
Reklama