Jak si mě přivezli domů

Narodila jsem se loni poslední dubnový den v Teplicích. Klidně jsem si tam bydlela s maminkou a sourozenci a vůbec nic jiného jsem nepotřebovala, naž mlíčko, granulky, kousek masa a místo na hraní a spaní. Jenou v září se ale u nás objevily dvě paní. Neznala jsem je a tak jsem se krčila. Chovaly si mě, ale já pořád zdrhala pod pohovku. No nakonec mě naložily do přepravky a potom jsme jely a jely a já křičela a křičela. Potom jsem zastavily a já celá strachy bez sebe pozorovala, jak se kolem mě začal shon. K bedně čichali psové, škvírkou na mě koukal kocour. Kde to jsem? No přeci DOMA! Každé kotě musí ať chce nebo ne odejít ze svého domova a poznat nový, nové lidi, nové zvyky, založit si novou rodinu. Tak to jsem já udělala díky svým nové rodině koncem září, ve svých 5 měsících. Trošku jsem se bála, ale moje nová lidská maminka mi pořád říkala, že si zvyknu a všechno bude bezva. Měla pravdu. Dokonce ani velkých tečkatých psů jsem se nemusela bát, jen trochu starostí jsem měla s tím kocourem, který tam už bydlel. On mi pořád říkal, že mně přivezli pro něj. Jak pro něj? Pro takového obra velikánského, béžového? No uvidíme, čas vše ukáže!!!