Jak jsem se zabydlela

To bylo tak. Když si mě přivezli jakožto novou panovnici a já jsem zabrala skoro celé území (no ještě něco málo mi zbývá k dobytí), tak jsem získala tři poddané. Ten třetí se totiž objevil večer, byl vousatý a s bručivým Nyri, Nyri mě taky pohladil. Tenhle vousatý DNŽ na mě občas zavolá Meli. Pochopila jsem, že tak se jmenovala moje předchůdkyně, slovutná carevna Maya Melian. Doufám, že budu důstojnou následovnicí.
Začala jsem všude šmejdit, hrát si, cupovat cokoli, co se cupovat dalo - od plyšových myšek přes ovčí bačkory až po ponožky navlečené samozřejmě na končetinách mých poddaných, což se na rozdíl od myšek a bačkor projevovalo i po zvukové stránce. Prostě zábava. Záhy pochopili, že parapet neslouží pro malebné rozložení kytek a serepetiček a že musí zůstat volný pro můj ladný pohyb, takže DNŽ všechnu zeleň vynesla na chodbu a postupně si to odváží do práce a tam to rozdává. Teda kromě orchidejí. Ty si v práci nechá a jednu dala do kuchyně (to je pro mě ještě nepoznané území), prý že se na vysokou ledničku zatím nedostanu. Cha chá, ale až se dostanu!
Večer pak byl zajímavý. DNŽ pozorujíc mé spády vykřikovala něco jako „jó, srdečné pozdravy z Ruska“ a „nikdy neříkej nikdy“. Pak pravila, že to chce protřepat a nemíchat. Nevím co, ale nakonec měl něco červeného ve vysoké skleničce vousatý DNŽ. A ta sklenička padla za vlast, a to doslova. Když už byla prázdná, rozhodla jsem se prozkoumat vnitřek, tak jsem si stoupla na zadní a opřela se o ni, no řeknu vám, kšunt jakýsi, hned se to povalilo, přímo na hranu stolu... Pak mě vyšoupli, v obýváku se cosi rozhučelo, asi to bylo naštvané, že v devět večer musí makat, a pustili mě zpátky až za chvilku. Tak jsem neměla ani tu kapku, co na dně skleničky zbyla... Prostě mi nic nedopřejí!

Sdílejte!  |  O sdílení

10 komentářů

Reklama
Reklama