Naše pedikúra

Je konec měsíce a konec měsíce u nás vždycky znamená stříhání drápků. Znáte to, kočičáci? My tuhle proceduru ani jedna nesnášíme, už jako malé jsme se při tom mlely tak, že nám panička zvládla každý den ostříhat maximálně jednu tlapku. Postupem času jsme ale poznaly, že se to přežít dá a už jakž takž držíme - zvlášť, když nám panička před tím ukáže nějakou laskominu a pak nám ji za odměnu dá! To to zvládneme i bez toho mletí, meleme sebou už jenom trošinku, aby se neřeklo. Je totiž fakt, že když ty drápky ostříhané nemáme, tak jimi zatrháváme o koberec v předsíni a to je vám fakt nepříjemné.

Nejdřív jdu na řadu já. Já proto, protože kdyby šla první Sissinka, tak já bych zjistila, co se chystá a měla bych dost času zdrhnout a zalézt pod sedací lavičku v kuchyni, odkud mě nikdo nikdy nevytáhne. Panička vždycky využije situace, kdy sedím u terária s naší veverkou a nevnímám nic jiného, nasadí si čelovku (vypadá pak jako horník) a brýle na blízko, přijde ke mně a podrbká, jako že se nic neděje, no najednou mě popadne a položí si mě bříškem nahoru na svá kolena. Stříhání jí jde pomalu, na můj vkus děsně pomalu! Ale chápu, že když mám tlapky porostlé hustou srstí, že musí všechny chlupy u každého drápku nejdřív pořádně odhrnout a teprve potom opatrně stříhat. Já se zavrtím, protože to lochtá, a ona musí začít znovu. Tak je to několikrát dokola až do posledního drápku.

Sissinka je lapena hned po mně. Ta už u druhé tlapky srdceryvně mňouká, jaké je to hrozné utrpení, no nic jí nepomůže, panička ji drží a nepustí. Sissinka to nakonec přece jen nějak zvládne, co taky jiného jí zbývá. A jak je hotovo, na všechno prožité příkoří okamžitě zapomene, protože dostane nějakou tu mlsku. Já mlsku dostanu samozřejmě taky, ale z principu se tvářím uraženě ještě aspoň půl hodiny!!!

Tak nám držte palce, ať to máme co nejrychleji za sebou :-)

Cassandra

Sdílejte!  |  O sdílení

8 komentářů

Reklama
Reklama