Ne, nás kočiček - my to ani nepotřebujeme - jsme dokonalé! Ale myší na naší zahradě!
Jak jsem již psala, letošní zimu jsem vůbec nepřestala lovit a ten strach, který jsem měla o to, zda budu mít vůbec nadále co chytat, se jeví jako oprávněný! Myší je tu znatelně méně a zdálo se mi, že jsou tou stále se zužující možností výběru partnera už značně zdegenerované, tudíž jsem se vypravila dolů do vsi a přinesla jsem na vylepšení jejich genofondu nového - samozřejmě živého myšáka.
No jo - jenže panička mě při tom zase nachytala! Viděla mě, jak přecházím silnici s ním v tlamičce a protože se stále ještě vrtěl, věděla, že je živý. Asi proto nezačala ječet - bála se, že by běžel k ní, jen honem zamkla dveře do baráku a pak mě nechala, ať si s ním pohraji, a potom, když jsem ho vypustila do zahrady, spustila opět jednu ze svých obsáhlých přednášek na téma, že kočičky přece myši loví a nenosí živé domů!
Jsem zdvořilá kočinka, tak jsem jí chvíli poslouchala, než jsem si nudou párkrát zívla, a když jsem si začala lízat prdýlku, panička konečně zmlkla, a když se vzpamatovala ze šoku, řekla, že chápe, co jí naznačuji, že mi může!!!
Tak teď už jen čekám, že myšák splní moje očekávání (a paniččiny obavy) a zase se tu budou hemžit zdravé, čilé, geneticky vylepšené myši, abych měla co dělat!
Zdraví natěšená Sněhurka.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?