No, nevím!

Když už panička splatila tu největší půjčku, začala mi kupovat různé paštičky a konzervičky. Dříve jsem dostávala jen granulky, tedy ne pořád - kdykoliv panička vařila masíčko, dostala jsem pokaždé kousky syrového (ona hodně koření a to její vařené masíčko mi tím pádem nechutná!)

Takže. Když ona a kluci měli masíčko, já jsem ho dostala také, ale nyní jej mám každý den a panička udělala jednu příšernou hloupost a to tu, že mi zkusila dát kromě mého oblíbeného další značky. A to se se zlou potázala.

Ona také uvěří každé pitomosti, a protože někde četla, že my, micinky, máme rády ryby, koupila mi je. Dokonce lososa: NO FUJ! Sama takovou hnusotu nejí, ale mně jí nandala na mističku a náramně se divila, že to obcházím obloukem!

Dokonce jsem to nespapala ani v noci, a  to je u nás opravdu dlouhá část dne. Já i panička jsme spavci, a ačkoliv PRÝ STARŠÍ LIDÉ SPÍ MÉNĚ, moje panička je asi exot, protože ta by prospala celé dny. To mně ovšem vyhovuje, u nás micinek je to přece normální, že prospíme cca dvě třetiny dne.

No, jde o to, že panička byla ráda, že zrovna dnes je na MK na titulce článek o tom, že my občas odmítáme nová papáníčka. Tak jí doufám dojde, že mi má kupovat jen to, co mi chutná, a nezkoušet nějaké nové blafy!

Je fakt, když jsem k ní začala chodit, tak jsem sežrala třeba jen chleba opečený na sádle - no jo, jenže to jsem byla toulavá kočička a ne zbožňovaná paní domu!

Teď po těch třech letech, co zde panuji, by už měla panička vědět, že jsem hodná micinka, ale ne testovací pilot pro zkoušení různých druhů potravin!

Tudíž jsem se musela uchýlit do exilu, protože ty její řeči o tom, že sama si lososa nekoupí a já, když mi ho dopřeje, ho vůbec nespapám, patří mezi ty její sáhodlouhé projevy zábavné asi jako ekonomické rozbory („úspěšného“) hospodaření našeho státu v polistopadových časech!

Takže jsem zabrala tu postel, o níž si myslí, že je její, a čekám, až jí dojdou slova (což může trvat dost dlouho, neboť moje panička má OBSÁHLOU SLOVNÍ ZÁSOBU), a to ještě nedošlo na ta slova drnčivá, která jsem u ní slyšela jen tenkrát, když tapetovala tu předsíň a nad hlavou jí stále zhasínala ta světla na fotobuňku!

Tím chci poděkovat vám, kteří jste tam ten článek dali, neboť kdyby to nečetla, pořád by chodila a zkoumala, co to se mnou je, a já bych se vůbec nevyspala!

Všem kočičkám, kočičákům a jejich DNŽ přeji příjemné teplo doma, klidné přečkání předvánočních zmatků a venku sněhobílou nadílku!

Loučí se přežraná Sněhurka!

Sdílejte!  |  O sdílení

6 komentářů

Reklama
Reklama