Krásné babílétovské odpoledne

Jsem tady!! Hlásím se! Mám se dobře, venku se udělalo teplo a sluníčko, tak jsem zase ve veliéře, běhám po zahradě a taky venku na dvorku. No a zase jsem utekl k sousedovi na zahradu, no a představte si, on tam byl a naprášil to našemu tátovi. Ten přeskočil plot, skoro jako já, no a začala zahradní naháněčka. Jenže mě nedohonil :-). Kdyby to byla mami, tak bych zůstal ležet a čekal, až ke mě dojde, vezmě mě do náruče a bude mi tiše říkat, že jsem dareba, proč utíkám, že se mi něco stane a tak, ale táta? Toho se fakt bojím. On, když zlobím, mě klidně chytí za ocas a nepustí. Potom si mě nadhodí, postaví si mě na rameno a já musím stát, držet rovnováhu abych nežuchl jako zralá hruška a táta se tomu děsně směje. Jo, to bych chtěl vidět, jestli by to dokázal on! Ale já se držím, abych dokázal, že jsem "CHLAP". No a proto jsem nelenil a hop a skok, přelezl jsem rychle plot a utíkal domů, kde mě u dveří na verandě našla mami a bylo to, co jsem už popisoval. A taky mě potom vzala na louku na procházku, abych prý vyběhal tu svojí energii. Jo, mami to holt se mnou umí. Jsem rád, že jí mám.