Milý deníčku

Hodně moc novot se přihodilo od té doby, co psala naposledy. Písla bych dřív, ale dvounožci byli moc zaměstnaní, našli si novou práci, já jsem je taky pěkně zlobila :-o)
No, velká novina je, že už jsem velká kočka. Dokonce jsem si chtěla najít nějakého pěkného kocoura, ale panička mi to zatrhla a teď jsem kastrát :-((( Nevím přesně, co to je, ale asi to souvísí s tím, že mě panička jednou chytla a odvezla k paní doktorce. Ta mi píchla injekci a já hned usnula. Když jsem se probudila, všechno kolem mne se točilo, strašně mě bolelo bříško a na sobě jsem měla něco, čemu panička říkala košilka a límec. Moc si z toho dne nepamatuju, jen to, že se panička o mě celou noc moc bála, prý jsem zase dostala ze stresu ten svůj záchvat zuřivosti. Měli strach, že mi to zůstane... Hrůza... Pak jsem se celých deset dní nemohla umýt a špatně se mi chodilo. Trucvala jsem. Usalašila jsem se na paniččině pracovním stole a chodila dolů jen čůrat, pak jíst i pít. Teď už to mám dole, ale kocouřové a kotíci, zjistila jsem, že mi bříško oholili, řezali a šili! Teď se mi doma smějou, že mám skinheadský bříško... Je pravda, že jsem to paničce i pánovi už odpustila (jen se nemůžu zbavit strachu z přepravky, no), ale na kocoury nemám ani pomyšlení, spíš mám víc chuť se mazlit s paničkou. Ta ale pořád kroutí hlavou, kde se prý vzaly řeči o tom, že se kočky po kastraci uklidní. Jsem prý ještě horší než před tím. Aktív největší... Já za to nemůžu, už jsem prostě taková, no. Ale hrubé násilí používám už méně často. Většinou, jen když se mi něco nelíbí, páníčci si mě nevšímají nebo si se mnou nechtějí hrát. Jsem přece rozumná číča ;-)