Jaký byl můj první měsíc v novém domově?

Tak už jsem doma měsíc a 10 dní. Teda aspoň myslím. Mám se báječně... to jsem ale psala už při prvním zápisu. Jediná věc, která se zmněnila, je, že čím dál víc zlobím (hrozně mě to baví :-). Teda, to mi aspoň říkají. Na škrábání jsem si našla perfektní místečko. Skoro nově potažené křeslo, takže se mi za vytahané nitky nemohou zatrhávat drápky. Nádhera. Ale... nikomu jinému se to nelíbí... Před pár dny ho dokonce nastříkali nějakou smradlavinou, ale co... ono to vyčuchne :-)

Teo je taky nějaký nervozní..asi se mu nelíbí, že si s ním pořád chci hrát. Dokonce na mě i občas syčí... ale pak mě zase olízne a všechno je v pořádku...
Asi mě má doopravdy rád.

Občas, když ho moc zlobím a on chce spát, Marta si mě vezme do postele... je tam měkoučko a teplíčko. Vždycky ráno se ale Tea nemůžu dočkat, tak ji vzbudím a ona mě pustí do kuchyně.

Vážím 1,85kg a vypadám už skoro jako velká kočičanda.

Všichni říkají, že jsem průzkumnice, nevím, co jim přijde tak zvláštního na tom, že mám ráda vodu :-) a taky mě strašně baví procházet se po vaně, když se někdo koupe...

Taky sem objevila balkon, ale nemůžu tam chodit sama. Lezu totiž na šňůry na prádlo a všichni se bojí, že spadnu. Prý sem pako a když poletí pták... (jako že bych třeba mohla za nim nebo co... nevím, jak to myslejí) Ale stejně mě to tam baví. Venku jsou ptáčci a ráda se na ně koukám.

K snídani jsem začala dostávat nové granulky... a moc mi chutnají. Ale pořádnému kousku masa se stejně nic nevyrovná. Už nedostávám tvaroh k snídani, bylo na čase... nejsem přeci mimino :-) Konečne jím jako pořádná kočka.