Z hodů a po hodech

Tak jsme teď měli všichni plno práce – byly hody a všechno bylo načinčaný a naleštěný a v plné parádě. Paní domácí pořád leštila kuchyňské okno, takže byla dobrá viditelnost do kuchyně, a z kuchyňského větráku se linuly takové vůně, že jsem na okno vyskakovala skoro pořád, abych zkontrolovala, co ti moji člověci dělají. A v neděli to bylo nejlepší, to jsem měla k obědu pečenou kachnu. Hodně mastné i křupavé kůžičky a i libové masínko od paničky na mě zbylo. Mňam mlask. To aby si mne panička udobřila, protože už mi zas lila za krk pipetu proti blechám a klíšťákům. Však taky absolvovala hodový maratón s dlouhým škrábancem na bradě – ten byl ode mne za to, jak mne držela a plácala mi tu pipetu za krk. Já si tam sama nedosáhnu a nemůžu ten hnus odstranit. Panička říkala, že ani nesmím, že by mi bylo špatně!
No a už je po té slávě a paní domácí je celý den v zahradě a vyrývá mrkev. To jsem ráda, protože můžu sedět poblíž a radit a packou šťouchat mrkvičky a upravovat záhony. Malej človíček taky pomáhá tím svým umělohmotným rýčkem. Tak jsme tady všichni spolu a zahradničíme a máme ještě plno práce.