U nich doma

Moje přepravka se otevřela a já byl rád, že můžu ven. Cestou z útulku jsem se strachy počůral, tak už jsem v tom nechtěl moc být.
Pořád jsem jí slyšel, jak říká "teď ho nechte na pokoji, on si asi někam zaleze. třeba až zejtra si ho pohladíme."
No tak jsem si teda zkusil někam zalízt, ale ono se to řekne, zalézt si, když nevím, co kde je. Tak jsem si to začal prohlížet. Tady bylo ale věcí. Všude kytky - hm... to asi dlouho nevydrží :), jeden pokoj samá hračka, druhej pokoj samá hračka, třetí trochu větší, ale tady taky hračky, no a tady to voní - tady se bude dělat jídlo... tak jsem si vybral jednu skříň a asi hodinku tam přemýšlel a pořád slyšel ty malý volat: "Buzzy".
Pak mi až do skříně něco ukrutně zavonělo. Vydal jsem se hledat, co to je. Cestou jsem se pořád rozhlížel, až jsem si z toho musel sednout a trochu si to tam očíhnout. Vypadalo to, že mi nic nehrozí, tak šup za tou dobrotou. To byla věc! Já měl misku sám pro sebe, s nikým se nemusím dělit!