Jak jsem se ubytoval...

Tak jsme drandili po okrese se spícím, spokojeně se tvářícím kocourkem v autě, a přemýšleli, kam že ho na tu jednu noc ubytujeme. I když jsem hodně přemýšlela, od začátku bylo jasné, že řešení je pouze jediné, a to cesta k mojí mamině, která sama čičiny nemá. Až na dohled domu jsem si uvědomila, že mamina je v práci kvůli volbám do deseti večer. Naštěstí byl doma mladší brácha, který s péčí nadšeně souhlasil, pro maminu prý překvápko. Koupili jsme kotěcí granulky, připravili záchůdek a bratra pořádně poučili, jak že to s takovým malým zvířátkem chodí. Mrňous celou dobu spinkal, pokud možno k někomu přitulen, a jediné, co ho dokázalo napůl probudit, byla mistička s granulkami. Bráška mu jednou granulkou mával před čumáčkem, malý nasál ve spánku do čumáčku vůni, pak otevřel jedno oko, a jako žížala natáhnul svůj krk do mističky a začal se cpát. Ani se neobtěžoval postavit na nohy, jen vleže strčil hlavu do misky a baštil a baštil. Brácha z něj byl nadšený, ještě šlo o to, jestli stejné nadšení bude sdílet i mamina. Moje obavy se ukázaly jako oprávněné, svoje určitě udělala únava z práce a rozkol mezi máti a bratrem, o kterém jsem nevěděla. O půl jedenácté v noci u nás zazvonil telefon a už první věta ve smyslu: „Co to má znamenat?!“, nevěstila vůbec nic dobrého. Až se ve mně všechno sevřelo při představě, že budu v noci shánět ubytování pro jednoho vystrašeného kocourka. Naštěstí se v mamině záhy probudil mateřský (rozuměj kočičí) cit a byla ochotná se o mrňouse do druhého dne postarat. Navíc nutno konstatovat, že kocourek byl vzor čistoty, protože ač nikdy neviděl záchůdek, od samého začátku na něj chodil úplně bez problémů, bez jakékoliv „nehody“. A tak jsem si mohla jít v klidu lehnout a vyspat se na druhý den. I když musím přiznat, že jsem se moc nevyspala, protože se mi hlavou honila spousta různých myšlenek ...