Tak jsem byla v Praze

Bylo mi to divné, že mami pořád něco šije, zkouší, vyrábí. Potom to ušité dala na skříň a zakázala tam chodit. Hoho, zákazy, ty mi tak vadí. Leze tam Hanina, polezu tam taky. Jenže Hanina tam leží a spí, já jsem to podepsala (to já teď hodně dělám, protože mě Hanina pořád bije, tak aby věděla, že doma je to i moje!). No a mami se strašně zlobila, protože na to přišla v sobotu večer a ráno už se mělo jet. Kam? No přeci na výstavu kočiček do Prahy. Moc se mi nechtělo, nemám výstavy ráda, ale mami musím poslouchat. No tak to mami musela vyprat, aby to na výstavě nedráždilo ostatní, vyspali jsme se, táta ráno nastartoval velké auto a už jsem byla v přepravce. Já křičela!!! Ne, já nechci! Já chci do dílny! Já chci ještě spát! Nepomohlo to a už se jelo. Ale jenom chvilku. A další přepravka? Kdo v ní asi je? Ptala jsem se, zamňoukala tence, představte si, kdo mi odpověděl! Moje holčička Pelly. Ona jede taky! Trochu jsem si zdřímla a zase už se otevřely dveře. Další přepravka. Cítila jsem cizí kočičku. Zasyčela jsem a ona také. Prý že se jmenuje Bonie a její táta je Jaffa. To jsou tedy věci. A už jsme frčeli po dálnici a za chvíli říká mami, že už tam budeme. Praha. Zastavili jsme před velikým domem, kam se scházelo spoustu lidí s přepravkami. Také my jsme tam vešli, mami mě vyndala z přepravky, jedna hodná paní doktorka si mě prohlížela a já už nechtěla zpátky. Chtěla jsem se proběhnout, tak jsem měla zdřevěnělé nožky. Ale ne, místo toho jsem musela v té malé bedně čekat, až mami nazdobí klec. Pravda, bylo to moc pěkné, zlatý kobereček, rudé záclonky se zlatými hvězdami, několik malých barevných polštářků, ale co to bylo platné, když já jsem chtěla být někde úplně jinde!!! Doma, s Jaffou v dílně. Mami, proč jsi mě sem odvezla, když víš, jak já výstavy nerada. Celý den jsem trucovala. Ležela, hlavu schovanou pod polštářkem, nejedla, nepila, jenom jsem se nechala prohlédnout od paní posuzovatelky. A stejně mě předběhla jiná čokoládová kočka! Byla protivná, sekala po paní Mahelkové, vrčela, měla špičaté uši a o dost horší kožíšek než já, ale do klece poslala posuzovatelka mě. Dostala jsem V2 asi jen proto, že jsem o rok mladší, mám prý menší tváře, protože mi mami krájí masíčko na malé kousky a taky možná proto, že se tamta paní s paní posuzovatelkou smála, že se znají a tak. Vidíš, mami, nemělas mě sem brát! Mohla jsem si doma řádit a nemusela celou cestu tam a zpět naříkat. Ale nezlobím se na tebe, ani na tu druhou kočku, viděla jsem alespoň Pelly, Peggy a také malou Quellinku, kterou jsem také občas kojila. Vím, že to bylo pro tvojí radost, příště určitě to V1 dostanu. Slibuju. Budu se usmívat a dělat křeččí tváře, budu se válet po stole a to by bylo, aby to nebylo :-). Víte, kocouříci, jakou já jsem měla strašnou žízeň? Když mi tam mami dala vodičku, ani jsem si jí nevšimla, ale doma jsem pila ze starého čajníku jako o závod. Až na mě psice Agina koukala, co se mi to stalo. No co, jsem přeci doma! Prý, že v Praze je blaze. Není, DOMA JE NEJLÉPE!!!!